Poselstvím znovuzřízení je pozvání zjistit, proč v novodobé historii prorok znovuzřídil evangelium Ježíše Krista a Jeho pravou Církev.
Slova jsou součástí slovní zásoby, kterou užíváme k vyjádření pocitů, znalostí nebo informací mezi lidmi. Mezi těmito slovy se jedno používá ke zjištění příčiny nebo důvodu nějaké věci. Vyslovíme-li ho, má uspokojit naši zvědavost, objevit neznámé nebo získat odpovědi na zásadní otázky spojené s naším smrtelným životem. Je-li nepoužíváno nebo ignorováno, proces myšlení ustává a vítězí nevědomost. O jaké základní slovo tedy jde? Uhádli jste to? Skládá se ze čtyř písmen; je to slovo proč.
Proč patří mezi první a oblíbená slova, která začnou říkat děti, a zvláště dospívající. Oblíbené proč jednoho mého vnoučete zní: „Proč mám jíst zeleninu?“ Jak potom děti rostou, jejich proč zahajují zkoumání pocitů: „Proč babička zemřela?“ Pak jde o snahu získat znalosti nebo potvrdit si zodpovědnosti: „Proč mám chodit na shromáždění nebo jít na misii?“ „Proč je nám přikázáno sdílet evangelium s druhými?“
Tato poslední otázka je podnětná! Misionářská práce je zároveň zodpovědností každého člena pozvednout varovný hlas ke svým bližním v mírnosti a pokoře (viz NaS 38:41). Proč? Aby druzí mohli přijmout spásné obřady v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů tím, že je pozveme, aby přišli ke Kristu (viz Moroni 10:32). Poselstvím znovuzřízení je toto pozvání zjistit, proč v novodobé historii prorok znovuzřídil evangelium Ježíše Krista a Jeho pravou Církev.
Jak můžete takové pozvání někomu nabídnout?
Zaprvé prohlášením, že Bůh náš Otec žije, miluje nás a že je Bohem zjevení. Jak to poznáme? Zjevením a svědectvím proroků.
Časová přímka náboženské historie začíná Biblí. Je to záznam prvotního Božího zjevení Jeho prorokům ohledně lidstva. Začíná příběhem o Adamovi a Evě, našich prarodičích; jejich stvoření; jejich pádu a jeho důsledcích – smrtelnosti a oddělení od Boha; a jejich prvních krocích ve smrtelném světě. Tehdy nejspíše jednou z jejich prvních otázek bylo: „Proč jsme zde?“ Aby to zjistili, jejich jedinou možností bylo vzývat jméno Páně, jejich jediný zdroj pravdivé znalosti (viz Genesis 4:26). Skrze přímé zjevení slyšeli hlas Páně, který jim přikázal, aby uctívali Pána, svého Boha, a aby Mu přinesli oběť (viz Genesis 4:4; Mojžíš 5:4–5). Další zjevení Adama a Evu naučilo, že tato oběť je podobenstvím oběti Jednorozeného Otcova a že Ježíš Kristus je jediné jméno, kterým jim přijde spása. Pak jim byl slíben dar Ducha Svatého, kterým o cokoli požádají, jim bude dáno (viz Mojžíš 5:6–7; 6:52).
Později získal Adam, mocí Ducha Svatého, jisté a neomylné svědectví, že Ježíš je Kristus, Spasitel a Vykupitel světa. Uskutečnilo se doslovné znovuzřízení pochopení smrtelného stavu padlého Adama a Evy tím, že jim byla dána znalost o jejich vztahu k Otci, Synovi a Duchu Svatému; znalost o usmíření a vykoupení; a další znalost o prvních zásadách a obřadech evangelia spasení.
Díky tomu, co Adam slyšel a co viděl, byl po právu nazván prvním prorokem na zemi, osobním svědkem zjevení daného člověku. Jeho hlavní zodpovědností nyní bylo uchovat pravdu evangelia a také učit jí tak, jak mu byla předána. Na druhé straně Satan, představující protiklad, se chystal dělat a učit cokoli, aby popřel, odmítl nebo ignoroval evangelium přijaté zjevením, a tak přimět lidi, kteří ho přijali, k odpadlictví, stavu zmatku, rozdělení, opuštění nebo zřeknutí se své předchozí víry! Zbytek příběhu Starého zákona se poté stal náboženskou historií stálého zjevení skrze různé proroky, jako byl Noe, Abraham a Mojžíš, v různých obdobích – nazývaných dispensace – aby znovuzřídili to, co se ztratilo kvůli obnovenému odpadlictví. Tito proroci byli vždy povoláváni Bohem. Byla jim dávána božská pravomoc; vlastnili klíče kněžství, měli božské poslání hovořit ve jménu Páně a učit a prorokovat o příchodu a usmíření Ježíše Krista, Spasitele a Vykupitele světa (viz Amos 3:7).
Nový zákon potvrzuje učení, svědectví a proroctví proroků Starého zákona. Je to příběh o narození, životě a službě Ježíše Krista, Syna živého Boha, o Jeho usmíření a Jeho vzkříšení. Vypráví o zřízení Jeho Církve, Jeho božské pravomoci, Jeho evangeliu a Jeho přikázání sdílet, které dal svým učedníkům, aby „jdouce po všem světě, [kázali Jeho] evangelium všemu stvoření“ (Marek 16:15).
Poselství Nového zákona bylo jasné: bylo jedno stádo, jedna víra, jedno evangelium, jedno kněžství, jedna církev, aby byli v jednom, „dítky Kristovými“ (4. Nefi 1:17).
Ale opět, pro dobu po vzkříšení bylo charakteristické pronásledování, popírání božské identity a odmítání Kristova evangelia a Jeho oprávněných kněžských služebníků. A náboženská historie nám dává důkazy, jak rychle byla kněžská pravomoc vytlačena pravomocí světskou; jak byla božská nauka vyměněna za nestálé, zkreslené lidské filozofie; jak byly spásné obřady pozměněny nebo prodávány za peníze; jak bylo zjevení nahrazeno závojem nejasnosti vedoucí do věku duchovní temnoty.
Během tohoto velkého odpadlictví však nastala doba, která byla předpověděna, kdy se opět vynořilo náboženské hledání – ono „proč je to tak?“ Povstali lidé velké víry, kteří se pokusili reformovat lživé nauky a neplatnou duchovní pravomoc. Jejich čestné a upřímné snažení však vedlo jen ke vzniku více církví nesoucích jejich jména, jejich protest a přispívajících ke zmatení a dalšímu rozdělení. Ve skutečnosti reformám scházely dva hlavní prvky: zjevení a pravomoc, Pánův jediný způsob, kterým lidstvu sděluje božskou pravdu.
Pokračujeme-li v rychlém postupu po této časové přímce náboženské historie, nacházíme datum a jméno. Je to datum 1820; jméno zní Joseph Smith. Když tento mladý muž uvažoval o naprostém náboženském zmatení a nejednotnosti církví své doby, v duchu se ptal: „Jestliže jedna z [těchto církví] je pravá, která to je a jak to mohu zjistiti?“ (Joseph Smith–Životopis 1:10.) Proč takové zmatení? Prorockým modelem bylo zeptat se Boha. Náboženská historie se náhle zopakovala podle Božího scénáře, jak odpovídat na lidské proč. Opět přišlo v odpověď zjevení, tentokrát zjevení Otce a Syna. Opět bylo dáno božské svědectví o Otci: „Totoť jest můj milovaný Syn. Slyš Jej.“ (Joseph Smith–Životopis 1:17.) A znovu přímé zjevení odpovědělo Josephu Smithovi na otázku: „Která ze všech [církví] je pravou ... a ke které bych se měl připojiti. Bylo mi odpověděno, že se nemám připojiti k žádné, neboť všechny jsou na omylu.“ (Joseph Smith–Životopis 1:18–19.) Opět bylo odpadlictví oznámeno ze spolehlivého zdroje – samotným Ježíšem Kristem. A opět po něm mělo přijít znovuzřízení, což se také stalo.
V následujících letech Joseph Smith pomocí zjevení přijal úplnou božskou znalost nauky a pravomoc a klíče kněžství. Nakonec byla, počínaje rokem 1830, znovuzřízena Církev Ježíše Krista se všemi svými spásnými naukami a obřady. Joseph Smith si zasloužil být nazván prorokem znovuzřízení v novodobé historii.
Stejně jako Bible je hmotným důkazem božského zjevení daného prorokům zastara, tak také Kniha Mormon, další svědectví o Ježíši Kristu, je novodobým přesvědčivým důkazem, že Joseph Smith byl prorok, který obdržel zjevení a pravomoc jako oni. Svědectví o věrohodnosti Knihy Mormon pomáhá lidem najít odpověď na to, proč bylo prorokem znovuzřízeno evangelium a Církev Ježíše Krista a proč máme dnes žijícího proroka, a to Gordona B. Hinckleyho. Také zodpovídá ono nejvyšší, proč všechny obřady evangelia poskytují největší požehnání připravit naši spásu a naplnit náš smrtelný účel spočívající ve vytvoření věčné rodiny. Toto poselství znovuzřízení je pravdivé, protože je božské.
O tomto svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.
Previous
