Nejste vy Svatý? STARŠÍ QUENTIN L. COOK Kvorum Sedmdesáti Pokud máme být Svatí v dnešní době, musíme se oddělit od zlého chování a zničujících cílů, které ve světě převládají. Před mnoha lety jsem v Atlantě v Georgii jako právník zastupoval muže, který kupoval firmu. Po několika dnech jednání jsme dosáhli dohody a podepsali smluvní dokumenty. Toho večera nás jeden z prodávajících pozval na večeři, abychom oslavili „uzavření obchodu“. Po mém příchodu mi nabídl alkoholický nápoj, který jsem odmítl. Zeptal se: „Nejste vy Svatý?“ Nepochopil jsem, co tím míní, a tak to zopakoval: „Nejste vy Svatý posledních dnů?“ Odpověděl jsem: „Ano, jsem,“ a on mi řekl, že mé osobní návyky pozoroval již během našich jednání a usoudil, že jsem buď Svatý posledních dnů, anebo mám žaludeční potíže. Zasmáli jsme se tomu. Poté mi pověděl, že osobně poznal pouze jednoho člena Církve, Davida B. Haighta. Po druhé světové válce společně působili v Chicagu jako manažeři rozsáhlého maloobchodního řetězce. Řekl mi, jak významný vliv měl starší Haight na jeho život a jak velmi si ho vážil. Při cestě ze San Francisca jsem přemýšlel o tom, co se stalo, a to ve dvou ohledech: Byl jsem překvapen, jaké je to být otázán, zda jsem „Svatý“, a ohromilo mne, jak kladný vliv měl jeden výborný příklad – starší Haight – na tohoto dobrého muže. Co znamená být Svatým? V Pánově Církvi jsou členy Svatí posledních dnů, kteří se snaží vyrovnat příkladu Spasitele, následují Jeho učení a přijímají spásné obřady, aby mohli žít v celestiálním království s Bohem Otcem a naším Spasitelem, Ježíšem Kristem.1 Spasitel řekl: „Toto jest evangelium moje; a vy víte, co musíte činiti v církvi mojí; neboť díla, která jste mne viděli činiti, ta máte také konati.“2 Není lehké být Svatým posledních dnů. Nemá to být lehké. Nejvyšší cíl, kterým je život v přítomnosti Boha Otce a Jeho Syna, Ježíše Krista, je výsadou téměř převyšující naše chápání. Mezi největší zkoušky, kterým Církev kdy čelila, patří mučednická smrt proroka Josepha Smitha a v konečném důsledku vyhnání Svatých z Nauvoo. Při zdolávání cesty přes pláně za velmi nepříznivých podmínek napsal William Clayton nádhernou píseň „Pojď, Svatý, pojď“. Byla to píseň, která povzbudila jejich duše a pomohla jim pamatovat na jejich svaté poslání. Kdo z nás není dojat, když si uvědomujeme jejich oběť, odvahu a oddanost při zpěvu slov: „Srazí-li smrt mne, dřív než uzřím cíl, dny spásy, neplačmež!“3 Tato píseň jim dodávala povzbuzení, útěchu a naději v době velkých těžkostí s téměř nepřekonatelnými překážkami. Povzbuzovala je a vyzdvihovala skutečnost, že tento smrtelný život je cesta mezi životem v preexistenci a věčným životem, který přijde – velkým plánem štěstí. Inspirující píseň bratra Claytona zdůrazňuje oběti a to, co znamená být skutečně Svatým. Naši prvotní členové se vyrovnali s výzvou své doby být Svatým. Slovo svatý znamená v řečtině „vyhrazený, oddělený a posvátný“.4 Pokud máme být Svatí v dnešní době, musíme se oddělit od zlého chování a zničujících cílů, které ve světě převládají. Jsme neustále vystavováni obrazům násilí a nemorálnosti. Stále více je tolerována nevhodná hudba a pornografie. Užívání drog a alkoholu nekontrolovatelně roste. Stále menší důraz se klade na čestnost a charakter. Jsou vyžadována osobní práva, ale povinnosti, zodpovědnosti a závazky jsou přehlíženy. Styl mluvy při rozhovoru zhrubl a stále častěji jsme vystavováni tomu, co je přízemní a vulgární. Protivník je neúnavný ve svém úsilí podkopávat plán štěstí. Pokud se oddělíme od chování tohoto světa, budeme mít ve svém životě Ducha a prožijeme radost z toho, že jsme hodni být Svatými posledních dnů. Jako Svatí se musíme také vyhýbat uctívání světských bohů. President Hinckley vyjádřil touhu, že „každý si může užívat některé dobré věci v tomto životě...“, ale varoval, že „posedlost po bohatství je to, co zžírá a zničuje“.5 Když v roce 1630 John Winthrop cestoval na palubě lodi Arbella, vyložil svým spolucestujícím svou vizi o nové zemi (Americe). Toto kázání je známo pod názvem „Město na hoře“. V posledním odstavci Winthrop odkazuje na Deuteronomium 30 a varuje před uctíváním jiných bohů a službě těmto bohům – a obzvláště před zdůrazňováním „potěšení a prospěchu“.6 V nedávné minulosti president Kimball hovořil o tom, že i domy, lodě, pověřovací listiny, tituly a další podobné cíle se mohou stát naší modlou v případě, že nás odvádějí od lásky k Bohu a od služby Bohu.7 Prorok Moroni hovořící o naší době varoval před láskou k penězům a majetku a předpověděl, že je budeme milovat více než „chudé, nouzi trpící, zarmoucené a nemocné“.8 Máme-li být hodni být Svatými, máme sloužit druhým a řídit se Spasitelovým přikázáním milovat Boha a bližního svého. Oddělení se od zla světa musí být doprovázeno svatostí. Svatý miluje Spasitele a následuje Ho ve svatosti a oddanosti.9 Důkaz tohoto druhu svatosti a oddanosti je dokládán zasvěcením a obětí. President Hinckley učil: „Opravdové uctívání Boha se neobejde bez oběti.“10 Nejvyšší zkouškou evangelia je oběť. Znamená to zasvětit čas, talenty, energii a pozemský majetek práci na Božím díle. V Knize nauk a smluv, v oddíle 97 ve verši 8 se uvádí: „Všichni ti, které uznám, jsou ti ... již jsou ochotni dodržovat své úmluvy s obětí, ano, pravím s každou obětí, kterou na nich já, Pán, budu požadovati.“ Svatí, kteří odpoví na Spasitelovu výzvu, nebudou svedeni z cesty zavádějícími a zničujícími cíly a budou vždy připraveni na to přinášet patřičné oběti. Důležitost oběti pro ty, již chtějí být Svatými, je doložena usmiřující obětí Spasitele, která je středem evangelia.11 Vrátím-li se k otázce svého známého z Atlanty: „Nejste vy Svatý?“, dovolím si navrhnout tři otázky, které umožní sebeohodnocení. Za prvé: Odpovídá způsob, kterým žijeme, tomu, čemu věříme, a poznali by naši známí, tak jako poznal přítel staršího Haighta, že jsme se oddělili od zla tohoto světa? Za druhé: Odvádějí nás světská potěšení, usilování o zisk a podobné cíle od následování, uctívání a služby Spasiteli v našem každodenním životě? Za třetí: Činíme oběti odpovídající našim závazkům, abychom sloužili Bohu a byli svatí? Jaké nádherné požehnání je být Svatým posledních dnů. Mám rád slova v závěrečných řádcích písně „Ó, Svatí Sionu“: Ó, Svatí Sionu, kráčejte po stezkách, po kterých kráčeli Vaši věrní otcové. Pozvedněte své srdce s vděčností a služte žijícímu Bohu!12 Svědčím vám, že pokud se budeme vyhýbat zlu a ničivým cílům a budeme ve službě druhým přinášet oběti, budeme hodni prožívat radost z toho, že jsme oddaní Svatí posledních dnů, a jak nám písma slibují, toto nám přinese „mír na tomto světě a věčný život ve světě příštím“.13 Ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Viz 2. Nefi 9:18. 2. 3. Nefi 27:21. 3. Zpěvník náboženských písní a písně pro děti, str. 4. 4. Daniel H. Ludlow, ed., Encyclopedia of Mormonism, 5 vols. (1992), 3:1249. 5. Gordon B. Hinckley, „Thou Shalt Not Covet,” Tambuli, Feb. 1991, 6. 6. „A Model of Christian Charity,” Robert L. Ferm, ed., Issues in American Protestantism (1969), 11. 7. Viz The Miracle of Forgiveness (1969), 40–41. 8. Mormon 8:37. 9. Viz Wm. Grant Bangerter, „What It Means to Be a Saint,” Ensign, May 1987, 11. 10. Teachings of Gordon B. Hinckley (1997), 565. 11. Viz Alma 34:8–16. 12. Hymns, no. 39. 13. NaS 59:23.