STARŠÍ NEAL A. MAXWELL
Kvorum dvanácti apoštolů
Kdyby byl Joseph Smith prostředkem jenom jednoho takového božského zjevení, to samo by mu stačilo zajistit jeho prorockou velikost.
Počínaje rokem 1820 byl Joseph Smith neustále napadán v sérii žalob – nakonec následovaných osvobozeními. Tato série pokračuje.
Přesně jak prorokoval, blázni se mu posmívají, peklo na něj zuří a jeho jméno je „jmenováno ... v dobrém i ve zlém.“ (Joseph Smith–Životopis 2:33.) Toto víření zbytečně zaměstnává několik lidí, kteří, jak se zdá, raději na dvorku ohlodávají staré kosti, místo aby vešli dál na skvělou hostinu zjevení, a tak je odvrací od toho, aby věnovali patřičnou pozornost Josephovu poslání jako „vyvoleného vidoucího“ (viz 2. Nefi 3:6–7).
Jak učila Ammonova zkušenost, vidoucí má moc překládat dávné záznamy a „[vidoucí] jest větší než prorok“. Ale, řekl Ammon, „[vidoucí] je ... také prorokem“. (Viz Mosiáš 8:11–16.) Takto povolán se stal Joseph „svým bližním k velikému užitku“ (Mosiáš 8:18).
„Vyvolený“ překladatel vynesl – „darem a mocí Boží“ (NaS 135:3) – Knihu Mormon, něco hmatatelného a ověřitelného. Pro všechny, kteří jí budou dbát, je jako otevření dlouho zamčených dveří toho, co bylo domněle považováno za úplný kánon písem.
Hned na titulní straně knihy je uvedena její zvláštní úloha při „přesvědčování“ smrtelníků, „že Ježíš je Kristus“ (viz také 2. Nefi 25:18). V den nevíry a vytáček ohledně této prvořadé skutečnosti je tento „přesvědčující“ účinek tolik potřebný! Jak jednoznačný je onen slib!
Kniha Mormon bude „čtena na střechách domů“ (2. Nefi 27:11). I když bude zanedbávána, bude představovat trvalou výzvu, „dokud bude země trvati“ (2. Nefi 25:22).
Není divu, že „končiny světa se budou tázati po [Josephově] jménu“ (NaS 122:1). Ujišťující proroctví dále prohlašují, že Josephovi nepřátelé „mají býti zahanbeni“ a že prorokův lid se proti němu kvůli svědectví zrádců neobrátí (viz 2. Nefi 3:14; NaS 122:3).
Jak nám včera připomněl president Faust, Joseph o svých nedokonalostech řekl: „Nikdy jsem vám neřekl, že jsem dokonalý – ale ve zjeveních, kterým učím, není žádná chyba.“ (Andrew F. Ehat and Lyndon W. Cook, The Words of Joseph Smith [1980], 369.)
Je ironií, že mladý Joseph Smith odešel do háje a chtěl pouze vědět, do které církve má vstoupit – neusiloval o to, aby byl povolán vidoucím, zjevovatelem, překladatelem a prorokem (viz NaS 21:1). V háji, a také následně, došlo k vylití neočekávaných požehnání! Výsledná zjevení a překlady nebyly pouhými spekulacemi, myšlenkami pro den, nebo dokonce epigramy; ale místo toho to byla prohlášení božských zjevení.
Množství výsledných zjevení a překladů je ohromné a podtrhává spojení „vyvolený vidoucí“. Ale není to pouze ohromné množství toho, co Joseph obdržel a co je nyní předáváno lidstvu; je to také existence „úžasných věcí“ uprostřed takové hojnosti.
Skrze několikanásobná zjevení a překlady například přišel popis vesmíru daleko, daleko převyšující astrofyziku 30. let devatenáctého století, vesmír obsahující „světů bezpočtu“ a oznamující nám dále, že jeho „obyvatelé jsou syny a dcerami [Bohem] zplozenými“ (Mojžíš 1:33; NaS 76:24).
V dávné době byla nezměrnost Abrahamova konečného potomstva přirovnána k mořskému písku, což je nepředstavitelný slib (viz Genesis 22:17). Zjevení a překlady znovuzřízení hovoří o ohromném vesmíru; a tak nepřekvapuje, že nejnovější vědecký odhad počtu hvězd ve vesmíru je přibližně 70 sextilionů – „více hvězd na nebi“, říkají vědci, „než je zrnek písku na každé pláži a poušti na zemi“ (Allison M. Heinrichs, „The Stellar Census: 70 Sextillion,“ Los Angeles Times, 26 July 2003; viz také Carl Sagan, Cosmos [1980], 196).
Získali jsme také zjevení a překlady týkající se ústředního Božího záměru „uskutečniti nesmrtelnost člověka a život věčný“, ukazující božskou stručnost a ujištění (Mojžíš 1:39). Boží plány pro rozvoj duší se nemění. Byly popsány dávnému Izraeli, jehož čtyřicet let na poušti bylo určeno, aby „ponížil tebe a zkusil tě, aby známé bylo, co jest v srdci tvém, budeš-li ostříhati přikázaní jeho, čili nic.“ (Deuteronomium 8:2.) Dnešní učedníci proto mohou rozumět tomu, proč jsou naše víra a trpělivost občas zkoušeny – abychom mohli být připraveni na návrat Domů (viz Mosiáš 23:21).
Bratři a sestry, neuplyne mnoho hodin, aniž bychom se ve svém životě museli znovu rozhodovat, „kterou cestou půjdeme“ a zda rozbijeme své stany směrem k Sodomě nebo směrem k svatému chrámu (viz Genesis 13:12; Mosiáš 2:6).
Bůh nemá nikde ve vesmíru žádné koníčky, které by ho rozptylovaly. My jsme v pravém středu Jeho zájmu a záměrů. Jak ostrý kontrast vůči těm, již věří, že člověk žije v „neřízeném vesmíru“ (Bertrand Russell, „A Free Man’s Worship“, in Mysticism and Logic and Other Essays [1917], 50), „vesmíru ... bez pána“ (Albert Camus, The Myth of Sisyphus and Other Essays, trans. Justin O’Brien [1955], 123).
Přišla rovněž zjevení o dlouhověkosti nás, Božích duchovních dětí, protože „člověk byl též na počátku u Boha“ – což je prohlášení doprovázené dokonce dalším světlem vrženým na věčnou podstatu člověka (viz NaS 93:29). Tato oznámení se svými hlubokými důsledky jsou závažná, zpochybňující například učení, že člověk byl stvořen v okamžiku „z ničeho“.
A skutečnost, že jsme byli s Bohem „na počátku“ dále znamená, že vy jste vy dlouhou dobu. Odtud apoštol Jan správně napsal, že „[Bůh] prvé miloval nás“ (viz 1. Jan 4:19). Podobně uprostřed zmatku smrtelnosti poznáváme, kdo jsou doopravdy druzí smrtelníci – naši duchovní bratři a sestry, ne nástroje, rivalové nebo nepřátelé. Lidský život máme navíc chovat ve zvláštní posvátnosti a úctě.
Ačkoli jsou všechna tato tři zjevení, a překlady, „úžasná“, především odpovídají na nejhlubší lidské touhy a otázky. Mění naše chápání charakteru Boha, vesmíru a podobně naší osobní identity a smyslu života! Co by mohlo být osobnějšího než tato stručná, ale vše pojímající prohlášení?
Kdyby byl Joseph Smith prostředníkem jenom jednoho takového božského zjevení, to samo by mu stačilo zajistit jeho prorockou velikost. I když nám však Bůh chce dát vše, „co má [On]“, trpíme nedostatkem představivosti! (Viz NaS 84:38.)
Není divu, že Pavel chválil Abrahama, který nevrávoral „z nedověry“ (Římanům 4:20). Existuje riziko, když rozjímáme o naukách znovuzřízení, že bychom tváří v tvář tak odvážným a nadějným pravdám mohli „vrávorat“.
Když jsou nám dána taková dech beroucí zjevení a překlady, řiďme se proto radou krále Benjamina: „Věřte v Boha ... věřte, že člověk nerozumí všem věcem, kterým může rozuměti Pán.“ (Mosiáš 4:9.)
Všemohoucí Bůh dává všem smrtelníkům svobodu rozhodování, ale jak vděční bychom měli být za to, že se Bůh před velmi dlouhou dobou rozhodl zachránit a vzkřísit všechny své děti skrze usmíření svého Syna. Nicméně, někteří toto a další božské výzvy odmítají a mnozí jsou vůči tomu lhostejní, většinou proto, že jsou příliš zaujatí světskými starostmi. Jsou cizinci pro Spasitele, který je vzdálen myšlenkám a záměrům jejich srdce (viz Mosiáš 5:13).
Uprostřed Božího plánu a neuvěřitelné rozsáhlosti vesmíru je neuvěřitelná osobní blízkost. Například „[Bůh] vidí dolů na všechno člověčenstvo; a zná všechny myšlenky a úmysly srdce“ (Alma 18:32; viz také Izaiáš 66:18).
Protože jsme mu tak plně zodpovědni, v soudný den se nebudeme moci dovolávat pátého dodatku!
Nakonec jsem si nechal přední zjevení, které ve skutečnosti patří na první místo: teofanie ukazující skutečnost vzkříšeného Ježíše Krista, který je naším Spasitelem! Počínaje Posvátným hájem brzy následovala další potvrzující zjevení v neznámých oblastech jako Kirtland a Hiram a jimi obdrželo toto zoufale potřebné potvrzení celé lidstvo.
Běda, v zesvětštělém světě je Ježíš mnohými považován přinejlepším za vzdálenou postavu; dokonce je opomíjen nebo snižován. Jak nezměrně zvláštní tedy je, že zjevení znovuzřízení potvrzuje tento kosmický fakt: „Tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal“ (Jan 3:16).
Ježíše, který vykonal „bezmezné smíření“ tím, že nekonečně trpěl, a je zcela chápajícím Spasitelem, protože se „ponížil pod všechny věci“ a „veškerým věcem [rozumí]“ (2. Nefi 9:7; NaS 88:6). Ano, je to jako ve slovech dojemného starého spirituálu: „Nikdo nezná moje trápení, nikdo ho nezná, jenom Ježíš.“
Bratři a sestry, seznam účinkujících na této planetě, pro které jsou zjevení a překlady tak vhodné, zahrnuje ty, již podle oné dobře známé fráze žijí „život tichého zoufalství“ (viz Henry David Thoreau, Walden [1965], 7). K nim se nyní připojili ti, kteří žijí život hlučného, chlemtavého požitkářství a mylně oslavují svou schopnost cítit, takže ji nakonec ztrácejí a „jsou bez citu“ (viz Moroni 9:20; Efezským 4:19; 1. Nefi 17:45). Proto vylizují svůj zvláštní talíř v zoufalém hledání dalších senzací. Takoví jedinci však stále netvoří většinu, ale „menšinu“ lidu (viz Mosiáš 29:26–27).
Protivník v poslední den nebude kupodivu nijak „pomáhati“ těm, kteří ho následovali (viz Alma 30:60). Nemůže. Ježíš bude majestátně triumfovat, a zhroutí se také protivníkovy chytré konstrukce, které se „[líbí] smyslu tělesnému“ a „jeho pád bude neobyčejně veliký“ (viz Alma 30:53; 1. Nefi 11:36). I nyní může člověk vidět v životě těch ztracených, kteří přišli k sobě, jak se ďáblovy nauky předčasně roztékají (viz Lukáš 15:17). Mnozí, kteří zažili naprostou prázdnotu nižších cest, jsou „připraveni slyšet slovo“ a nyní očekávají, že budou informováni o záchranných zjeveních a překladech (viz Alma 32:6).
Bratři a sestry, my se neodvažujeme zadržovat prohlášení znovuzřízeného evangelia. Neodvažujeme se zadržovat ujišťující zjevení a pravdomluvné překlady o „věcech, jaké vskutku jsou, a o věcech, jaké vskutku budou“. Jsou tak potřebné pro ty, jejichž unavené ruce jsou svěšené proto, že trpí naukovou chudokrevností, kterou lze nejlépe vyléčit červenými krvinkami znovuzřízení (viz Jakob 4:13). Zadržovat je by znamenalo bránit v pokání a zatemňovat lákavou duchovní alternativu, která se „[zaskví] jako slunce a [zjasní] jako měsíc“ (viz NaS 105:31).
Do té doby očekávejme, že mnozí na nás budou pohlížet netečně. Jiní na nás budou pohlížet jako na divné nebo svedené. Snášejme namířené ukazováčky, které, ironicky, patří těm, již nakonec znuděně shledají, že „veliké a prostorné stavení“ je zatuchlý a přecpaný hotel třetí třídy (viz 1. Nefi 8:31–33). Nespílejme spílajícím a nedbejme jich (viz NaS 31:9). Místo toho používejme svou energii na pozvedání štítu víry, abychom uhasili přicházející ohnivé šípy – třeba za pomoci dotyku duchovního teflonu (viz 1. Nefi 15:24).
Bratři a sestry, když vezmeme v úvahu to, co jsem právě řekl, „co mohu více říkati“, leda „Velebte muže, jenž rozmlouval s Jehovou!“ (Jakob 6:12; „Praise to the Man“, Hymns, no. 27.) Ve jménu Ježíše Krista, amen!
Previous
