BONNIE D. PARKINOVÁ
Generální presidentka Pomocného sdružení
Vyzývám vás nejen k tomu, abyste se navzájem více milovaly, ale abyste se milovaly lépe.
Je nádherné být spolu jako sestry z Pomocného sdružení, ženy smlouvy v Pánově znovuzřízeném evangeliu. Každá z vás – bez ohledu na věk, životní období nebo situaci – je v Pomocném sdružení potřebná, ceněná a milovaná. Děkuji vám za to, kdo jste; děkuji vám za vše, co děláte.
V mé kanceláři visí nádherná malba zobrazující Ježíše s Marií a Martou.1 Každý den, když mě tento obraz vítá, uvažuji o náročných úkolech nás žen. Sestra Hughesová, Pingreeová a já jsme pocítily inspiraci, abychom použily příběh o Marii a Martě jako téma pro naše shromáždění. Pán učil: jedno je důležité – zvolit si tu dobrou stránku.2 O tom budeme hovořit dnes večer, o volbě té dobré stránky.
Marta žila ve vesničce Betanie, kde „přijala [Ježíše] do domu svého. A ta měla sestru, jménem Marii, kteráž [také] seděci u noh Ježíšových, poslouchala slova jeho“.3 Obě ženy Pána milovaly. A „miloval pak Ježíš Martu i [Marii]“.4 Jejich vztah ve skutečnosti přesahoval společenské zvyklosti, protože v té době ženy obvykle nedokázaly diskutovat s muži o evangeliu.
Jednou Marta připravovala oběd a, jak se píše v písmu, „pečlivá byla při mnohé službě“.5 Jinak řečeno, byla ve stresu!
Naproti tomu Maria „seděci u noh Ježíšových, poslouchala slova jeho“6 a Marta se stále více zlobila, že jí nikdo nepomáhá. Je vám to povědomé? Myslíte si, že si říkala: Proč tam ta Maria sedí, zatímco já se tady potím u pece? A tak se Marta obrátila na Ježíše a řekla: „Pane, nemáš-liž o to péče, že sestra má nechala mne samé sloužiti? Protož rci jí, ať mi pomůž.“7
Pánova vlídná výzva Martu možná překvapila. „Marta, Marta, pečlivá jsi, a rmoutíš se při mnohých věcech. Ale jednohoť jest potřebí. Mariať dobrou stránku vyvolila, kteráž nebude odjata od ní.“8
Spasitelova odpověď pozoruhodně objasnila, co je nejdůležitější. Toho večera v Martině domě nebyla dobrá stránka v kuchyni, ale byla u Pánových nohou. Večeře mohla počkat.
Stejně jako Maria, hladovím po hostině u Spasitelových nohou, i když se, stejně jako Marta, potřebuji zbavit hory špinavého prádla v prádelně, splnit pracovní úkoly a dát manželovi k jídlu něco jiného než studenou pizzu. Mám 15 vnoučat a chci lépe pochopit jejich jemného maličkého ducha a každodenní starosti, ale mám také poněkud náročné církevní povolání! Nemám mnoho času. Stejně jako vy všechny musím volit. Snažíme se všechny zvolit si dobrou stránku, která nám nemůže být odňata, a udržovat v rovnováze to duchovní a časné ve svém životě. Nebylo by jednoduché, kdybychom se rozhodovaly mezi navštěvujícím učením a vykradením banky? Naše volby jsou však často spletitější. Musíme volit mezi mnoha hodnotnými možnostmi.
Maria a Marta jste vy a já; je to každá sestra v Pomocném sdružení. Tyto dvě ženy milovaly Pána a chtěly tuto lásku projevit. Při této příležitosti se mi zdá, že Maria Mu vyjádřila lásku tím, že Mu naslouchala, kdežto Marta ji vyjádřila tím, že Mu sloužila.
Marta si myslela, že dělá to, co je správné, a že by jí sestra měla pomoci.
Nevěřím, že by tím Pán řekl, že na jedné straně jsou Marty a na druhé Marie. Ježíš neodmítl Martinu starost, ale spíše přesměroval její zaměření tím, že řekl: zvol si onu „dobrou stránku“. A co je to? Prorok Lehi učil, abychom „pohleděli na Velikého Zprostředkovatele a slyšeli jeho veliká přikázání a uvěřili jeho slovům a vyvolili si věčný život podle vůle Ducha Svatého“.9
Ona jedna věc, které je zapotřebí, je zvolit si věčný život. Volíme každý den. Jestliže Pána vyhledáváme, nasloucháme Mu a následujeme Ho, jsme objaty náručí Jeho lásky – lásky, která je čistá.
Mormon nás učí, že „pravá láska jest čistou láskou Kristovou a trvá věčně“.10 Čistá láska Kristova. Podívejme se na to. Co tento výraz znamená? Část odpovědi nacházíme v Jozuovi: „Hleďte pilně ... milovati Hospodina Boha svého ... a sloužiti jemu celým srdcem svým a celou duší svou.“11 Pravá láska je naše láska k Pánu projevená službou, trpělivostí, soucitem a porozuměním vůči druhým.
Další postřeh o pravé lásce Kristově se nachází v Etherovi: „[Ježíš] miloval svět a ... dal dokonce i život svůj pro svět, [aby] jej mohl opět na sebe vzíti a připraviti pro člověčenstvo místo. A nyní vím, že láska tato, kterou ... měl k člověčenstvu, byla pravou láskou.“12 Pravá láska je také Pánova láska k nám projevená Jeho službou, trpělivostí, soucitem a porozuměním.
„Čistá láska Kristova“13 se vztahuje nejen k naší lásce ke Spasiteli, ale i k Jeho lásce ke každému z nás.
Příběh Marie a Marty je také příkladem toho, jak může být dar pravé lásky snížen. V Martině žádosti o pomoc byl nevyslovený, ale jasný soud: Já mám pravdu, ona se mýlí.
Soudíme jeden druhého? Kritizujeme druhé pro jejich osobní volby s přesvědčením, že to víme lépe, i když ve skutečnosti jen málokdy chápeme jejich specifickou situaci nebo individuální inspiraci? Řekli jsme někdy: „Ona pracuje mimo domov.“ Nebo: „Její syn nesloužil na misii.“ Nebo: „Ona je už stará na povolání.“ Nebo: „Ona nemůže – je svobodná.“ Takovéto soudy, a mnoho dalších jim podobných, nás obírají o onu dobrou stránku, čistou lásku Kristovu.
Dobrou stránku také ztrácíme z očí, když se porovnáváme s ostatními. Ona má hezčí vlasy, já mám tlustší nohy, její děti jsou nadanější, její zahrada má vyšší výnosy – znáte to, sestry. Jednoduše to nesmíme dělat. Nemůžeme si dovolit cítit se neschopné proto, že se zaměřujeme na to, kým nejsme, namísto na to, kým jsme! Všechny jsme sestry v Pomocném sdružení. Jednoduše nemůžeme kritizovat, pomlouvat nebo soudit a udržet si čistou lásku Kristovu. Neslyšíte snad Pánův laskavý příkaz: „Marta, Marta...“?
Starší Marvin J. Ashton krásně poznamenal: „Asi největší pravá láska přichází, když jsme k sobě navzájem laskaví, když druhé nesoudíme nebo nekategorizujeme, když si o druhých prostě myslíme to nejlepší, nebo zůstaneme zticha. Pravá láska znamená přijmout odlišnosti, slabosti a nedostatky druhého; mít trpělivost s někým, kdo nás zklamal; nebo odolat nutkání urazit se, když někdo neudělá něco tak, jak jsme si představovali. Pravá láska znamená odmítnout využít slabost druhého člověka a být ochoten odpustit tomu, kdo nás zranil. Pravá láska znamená předpokládat o druhých to nejlepší.“14
Používáme-li pravou lásku, poznáme srdce naší sestry. Známe-li její srdce, jsme jiné. Nebudeme ji soudit. Budeme ji jednoduše milovat. Vyzývám vás nejen k tomu, abyste se navzájem více milovaly, ale abyste se milovaly lépe. Budeme-li to dělat, s jistotou poznáme, že pravá „láska nikdy nepřestává“.15
Stejně asi jako v případě Marty, jedna z prvních věcí, které ztratím, když mě něco začne tížit a znepokojovat, je můj postoj pravé lásky. Také se vám to stává?
Zjistila jsem, že pravou lásku znovu nejlépe získám tím, že se zbavím starostí a jednoduše miluji Pána a sloužím Mu. Jak toho dosáhneme? Začneme každý den tím, že poklekneme v modlitbě k našemu Otci v nebi, nasloucháme Jeho slovům každodenním studiem písma a řídíme se vedením, které získáme. Dáme Krista na první místo a obnovíme všeobjímající lásku pravé lásky. „My milujeme jej, nebo on prvé miloval nás.“16 Toto je vzájemný koloběh pravé lásky. Sestry, pravá „láska nikdy nepřestává“.
Když jsem přijala toto povolání, přála jsem si z celého srdce, abych měla dostatek pravé lásky, abych mohla upřímně milovat jednu každou sestru v Církvi. Přála jsem si, aby vám má zvětšená láska pomohla cítit Pánovu lásku ve vašem životě. Modlila jsem se k Nebeskému Otci „z celé síly svého srdce, [abych byla naplněna] touto láskou, kterou propůjčil všem pravým následovníkům Syna svého Ježíše Krista“.17
Vloni v prosinci nám učitel v Nedělní škole navrhl, abychom v době konečného vyrovnání desátků předložili Pánovi soukromou zprávu o svém studiu a uplatňování některé zásady evangelia. Přemohl mě pocit, že se při studiu mám zaměřit na pravou lásku. Toto nabádání se mi potvrdilo při shromáždění svátosti a já jsem věděla, že jsem obdržela vedení od Pána.
Při setkání s mnohými z vás jsem pociťovala neodolatelnou lásku k vám a k vaší dobrotě. Cítila jsem pokoru díky vaší posilující podpoře. Moje touha sloužit vám se prohloubila. To jsou pocity pravé lásky; jsou to odpovědi na mé modlitby; jsou to jedny z nejkrásnějších okamžiků mého povolání. Určitě jsem dosáhla nějakého pokroku, neboť některé mé děti se mě ptají, proč jsem v poslední době tak milá. Letos v prosinci budu moci svému Otci v nebi podat zprávu o svém úsilí chápat pravou lásku a používat ji.
Stejně jako v případě Marie a Marty, i nám Pán ukáže onu dobrou stránku, která nám nemůže být odňata. Daruje nám pravou lásku, onu čistou lásku Kristovu, neboť „láska nikdy nepřestává“.
Milé sestry, jedné věci je zapotřebí, a to každý den Ho následovat. Zvolte proto Pána Krista. Zvolte si hostinu na Jeho slově. Zvolte si důvěru v Něho nahoře. Zvolte si čekat na Jeho lásku. Zvolte si dát Mu celé své srdce. Zvolte si tedy tu dobrou stránku.
O to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.
ODKAZY
1. Mary Heard His Word, by Walter Rane, s laskavým svolením Muzea Církevní historie a umění.
2. Viz Lukáš 10:42.
3. Lukáš 10:38–39, zvýraznění přidáno.
4. Jan 11:5.
5. Lukáš 10:40.
6. Lukáš 10:39.
7. Lukáš 10:40.
8. Lukáš 10:41–42.
9. 2. Nefi 2:28.
10. Moroni 7:47.
11. Jozue 22:5, zvýraznění přidáno.
12. Ether 12:33–34, zvýraznění přidáno.
13. Moroni 7:47.
14. „The Tongue Can Be a Sharp Sword,“ Ensign, May 1992, 19.
15. Moroni 7:46.
16. 1. Jan 4:19.
17. Moroni 7:48; zvýraznění přidáno.
Previous
