President James E. Faust
Druhý rádce v Prvním předsednictvu
Přejeme si, abyste obzvláště vy, mladí muži, měli silné svědectví, pevně zakořeněné, protože jen tak pro vás bude neomylným kompasem.
Drazí bratří, velmi pociťuji tíhu zodpovědnosti promluvit k této ohromné armádě nositelů kněžství. Proto nyní prosím Pána o požehnání a vás o modlitby.
Jsem vděčný, že jsem se jako dítě naučil sít semena. Díky zázraku života jsme na naší zahradě zasévali semena a sklízeli výtečný čerstvý hrášek, kukuřici, mrkev, tuřín, cibuli a brambory. Jasně si pamatuji na jeden velmi významný okamžik, kdy nám dědeček ukázal, jak se ručně sejí semena vojtěšky. Půdu zoral a zvláčel, aby ji pro semena připravil. Pak si vzal hrst semínek, a zatímco přecházel po poli v pravidelných obrazcích, zručně je rozséval širokým máchnutím ruky. I když část semínek sezobali ptáci, vojtěška vyrostla a po mnoho let jsme měli bohatou úrodu.
Tato zkušenost mi pomohla později, jako misionáři, porozumět Spasitelově podobenství o rozsévači, které je ve skutečnosti podobenstvím o různých druzích půdy. Učil, že „některá padla podlé cesty, a přiletěli ptáci, i szobali je.
Jiná pak padla na místa skalnatá, kdež neměla mnoho země . . .
Ale když slunce vzešlo, vyhořela, a proto že neměla kořene, uschla.
Jiná pak padla do trní; i zrostlo trní, a udusilo je.
A jiná padla v zemi dobrou; i vydalo užitek, některé stý, jiné šedesátý a jiné třidcátý.“1
V tomto podobenství jsou semena stejná, ale dopadnou na čtyři různé druhy půdy. Spasitel také vysvětlil význam tohoto podobenství. Semena, které „padla podlé cesty“, představují ty, kteří slovo Boží slyší, ale nerozumějí mu a upadnou do sevření Satana. Druhá semena, která „padla na místa skalnatá“, označují ty, kteří slyší slovo s radostí a daří se jim, dokud je všechno v pořádku. Když však přijdou zkoušky a oni pociťují tlak od ostatních lidí kvůli svému přesvědčení, cítí se uraženi a nevytrvají. Třetí semena, která „padla do trní“, představují ty, kteří slovo slyší, ale věci světa a bohatství jsou pro ně důležitější, a oni od pravdy odpadnou. Poslední semena, která „padla v zemi dobrou“, však představují ty, kteří slovo slyší, rozumějí mu, žijí podle něj a sklízejí velké věčné odměny.2
Kniha Mormon poskytuje několik příkladů semen, která padla podle cesty. Jedním z nich je příběh o Zoramitech. Alma zaznamenává, že Zoramitům „bylo slovo kázáno.
Avšak upadli ve veliké omyly, neboť nechtěli dodržovati přikázání Boží.“3
Alma se postavil do čela misie, která je měla přivést zpět. Ve svém učení přirovnává slovo k seménku a nabádá je:
„Připustíte-li, aby seménko mohlo býti zasazeno v srdce vaše, vizte, jestliže je to řádné či dobré seménko a jestliže je svou nevěrou nevypudíte, takže neodporujete duchu Páně, hle, pak počne v nitru vašem vzcházeti; a ucítíte-li toto hnutí, pak počnete a k sobě řeknete: Musí to přece býti seménko dobré čili slovo je dobré, neboť naplňuje duši moji; ano, počíná osvěcovati rozum můj . . . “4
Tento příběh ukazuje, že poté, co Alma a jeho společníci semena znovu zaseli, mnoho chudých mezi Zoramity se obrátilo a připojilo se ke spravedlivém lidu Amon v zemi Jeršon.
Některá semena v počátcích Církve padla na skalnatou půdu, když prorok Joseph Smith povolal několik obrácených k službě na misii. Jedním z nich byl Simonds Ryder, kterého Joseph Smith vysvětil starším 6. června 1831. Poté, co si přečetl zjevení, které se ho týkalo, a zjistil, že jeho jméno bylo napsáno „Rider“ namísto „Ryder“, urazil se, zjevně proto, že nevěděl, že Joseph Smith často diktoval zjevení svým písařům. Toto rozčarování kvůli pravopisné chybě ho vedlo nejen k tomu, že odpadl, dopustil se i takové hanebnosti, že pomáhal polít proroka Josepha dehtem a obalit ho peřím.5 Stejně jako semena, která padla na skalnatá místa, Simonds Ryder nejprve přijal slovo s radostí, ale pak se rychle urazil kvůli maličkosti a přišel tak o své místo v království Božím.
Někdy trní na záhonu semena udusí, stejně jako v případě bohatého mladého muže, který se Spasitele zeptal, co má dělat, aby zdědil věčný život. Řekl, že od mládí dodržoval všech deset přikázání, a zeptal se: „Čehož mi se ještě nedostává?“ Ježíš, který poznal, že tento mladý muž miluje své bohatství, ho poučil o vyšším zákonu evangelia: „Prodej [vše, co máš], a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď, následuj mne.“ Matouš zaznamenává: „Uslyšev pak mládenec tu řeč, odšel, smuten jsa; nebo měl statku mnoho.“6 V tomto mladém muži bylo zaseto semeno, avšak kvůli jeho bohatství padlo do trní a udusilo se.
Na svých nynějších cestách po celém světě vidíme mnoho semen, která padla na dobrou půdu. Setkáváme se s nádhernými, pevnými členy Církve, kteří jsou věrní a oddaní. Někteří z nás, kteří jsme jako misionáři zasévali semena, jsme možná pocítili, že tato semena padla na tvrdou půdu. Vždy se nepodaří dozvědět se, jaké následky měl každý jednotlivý kontakt. William R. Wagstaff, který v letech 1928-1930 sloužil v misii Centrální Spojené státy - sever, cítil po mnoho let zklamání, že nepokřtil více lidí. V létě roku 1929 navštívili se svým společníkem jednu rodinu na farmě asi 180 mil západně od Winnipegu.
Bratr Wagstaff vzpomínal na to, že dal matce rodiny Knihu Mormon a že s ní častokrát mluvil o evangeliu během jejich návštěv toho léta a léta následujícího roku.
Vzpomínal, že při každé návštěvě „svlékla zástěru a posadili jsme se a mluvili jsme o evangeliu. Ona četla a měla hodně otázek.“
Ale na konci jeho misie stále ještě nebyla pokřtěná, a on s ní ztratil kontakt.
Bratr Wagstaff se vrátil domů, oženil se a vychoval rodinu. Pak se v říjnu 1969 s manželkou zúčastnili setkání po letech s misionáři z jeho misie. „Přistoupila k němu nějaká žena a zeptala se ho: „Nejste starší Wagstaff?“
. . . Představila se jako ta žena, kterou učil na farmě za Winnipegem. V ruce držela očtenou Knihu Mormon - tu, kterou jí před 40 lety dal.
„Ukázala mi tu knihu,“ říká bratr Wagstaff. „Obrátil jsem první stránku a bylo tam moje jméno a adresa.“
Pak bratru Wagstaffovi řekla, že přibližně 60 členů její rodiny je členy Církve, včetně jednoho presidenta odbočky.7
Starší Wagstaff zasel během své misie semeno, ale vrátil se domů v době, kdy bylo ještě v zemi. O čtyřicet let později se dozvěděl o bohaté úrodě, která nakonec vzešla, a poznal, že „cožkoli rozsíval by člověk, toť bude i žíti“.8
Každý z nás potřebuje vyživovat svá semena víry, aby zapustila další kořeny. President Hinckley nás naléhavě vybídl, abychom pomáhali novým členům připravit jejich duši tak, aby semena, která zaseli misionáři, mohla růst a vyvíjet se.
Přesto se zároveň může zdát, že půda se zatvrzuje a že mnozí jsou méně vnímaví k věcem Ducha. Zázraky moderní technologie vnesly do našeho života možnosti, o které se lidem předchozí generace ani nesnilo, avšak s touto novou technologií se dostavila i záplava nových nebezpečí pro naši morálku a pro naše hodnoty. Někteří lidé se začínají více spoléhat na technologii než na teologii. Rád bych však dodal, že vědecké poznání, zázraky komunikačních technologií a divy moderního lékařství přišly od Pána, aby Jeho dílo pokročilo po celém světě. Jako příklad mohu uvést, že církevní webová stránka Family Search¨ má denně více než sedm milionů přístupů. Avšak i Satan samozřejmě vidí tento veliký technologický pokrok a také ho využívá ke svým účelům, kterými je ničení a plenění. Těší se z pornografie na internetu a z vulgárnosti v mnoha našich filmech a televizních pořadech. Dokonce se mu podařilo zabudovat některá svá satanská poselství do některé naší moderní hudby. Aby semena víry mohla v našem životě vyrašit, musíme se Satanovu sevření vyhýbat.
Také si potřebujeme připravit svou půdu víry. K tomu je třeba ji zorat každodenní pokornou modlitbou, ve které žádáme o sílu a o odpuštění. Půdu je třeba zvláčet překonáním pocitů pýchy. Půdu je třeba připravit tím, že budeme dodržovat přikázání, jak nejlépe můžeme. Potřebujeme být čestní vůči Pánu v placení desátku a dalších obětí. Potřebujeme být hodni velké moci kněžství a schopni ji požádat, aby žehnala nám, naší rodině a ostatním, za které máme zodpovědnost. Není lepšího místa pro péči o duchovní semena naší víry než ve svatyních našich chrámů a v domově.
Vy, mladí muži Aronova kněžství, byste se měli velmi usilovně snažit získat dovednosti a co nejvyšší vzdělání, jak je to možné. Vy, jáhni a učitelé, se ještě nemusíte rozhodnout pro nějaké určité povolání, ale přesto musíte položit základ pro to, abyste dokázali zvládat životní úkoly a později i zabezpečit svou budoucí ženu a rodinu. V určitém ohledu mladí muži, kteří si brzo neuvědomí své Bohem dané talenty a možnosti, nectí plně své kněžství. Vím, že v některých částech světa je toto velmi obtížné, ale vám, mladým mužům, se dostane více příležitostí, naučíte-li se dobře základním znalostem. Také by vám, mladí muži, prospělo, kdybyste se naučili cizímu jazyku. Nepřipravíte-li se v mládí, bude pozdě začít s přípravou, až dosáhnete dospělosti.
Při setkáních s některými našimi mladými lidmi jsem si kladl otázku, proč tato semena padla na tvrdou půdu. Často se zdá, že nebyl věnován dostatek úsilí přípravě půdy, aby přijala semena víry, tak jak to dělal můj dědeček se semínky vojtěšky.
Věřím, že pro tuto náročnou dobu bylo uchováno mnoho skvělých a výjimečných a statečných duchů. Vzpomínám na jednoho bystrého malého chlapce, který se jmenoval Timmy.
Timmy měl v kapse jen dva centy, když přišel k farmáři a ukázal na rajče, které tak lahodně viselo z keříku.
„Dám vám za něj dva centy,“ nabídl mu chlapec.
„Tenhle kousek je za pět,“ odpověděl mu farmář.
„Tenhle?“ zeptal se Timmy a ukázal na menší, zelenější a ne tak vábný exemplář. Farmář na souhlas zakýval. „Tak dobře,“ řekl Timmy a stvrdil obchod dvěma centy, které vložil farmářovi do ruky. „Utrhnu si ho asi za týden.“9
Vy, mladí muži, byste se mohli učit od Timmyho, který investoval dva centy do rajčete, které pak mělo cenu pěti centů. Jste-li nyní ochotni investovat, budete pak mít vy, mladí muži, příležitost dokázat totéž, co dokázala kterákoli generace, která kdy žila na zemi. Příliš mnohým se však stává, že semeno víry padne do trní a plody nepřinese.10
Vy, bratří, kteří jste nositeli svatého Božího kněžství, se možná divíte, proč nám záleží na tom, aby se semenům víry u vás dostávalo výživy. Přejeme si, abyste obzvláště vy, mladí muži, měli silné svědectví, pevně zakořeněné, protože jen tak pro vás bude neomylným kompasem, který vám umožní odolat mocným větrům protivníka, které vanou. Věříme, že spasení světa bylo vloženo na bedra kněžství této Církve. Tato zodpovědnost spočívá přímo na nás. Nemůžeme se jí vyhnout. Jak řekl president Gordon B. Hinckley:
„Má-li být svět spasen, musíme to učinit my. Tomu se nemůžeme vyhnout. Žádný jiný lid během historie světa neobdržel takový příkaz, jaký jsme obdrželi my. Jsme zodpovědni za všechny, kteří kdy žili na zemi. To zahrnuje i naši práci na rodinné historii a chrámovou práci. Jsme zodpovědni za všechny, kteří na zemi žijí nyní. To zahrnuje naši misionářskou práci. A budeme zodpovědni za všechny, kteří se na zem ještě narodí.“11
Protože tedy, bratří, vlastníme tuto vzácnou moc, věřím, že se budeme muset zodpovídat z toho, jaké úsilí jsme vyvinuli pro uskutečnění této ohromující zodpovědnosti. Nemůžeme se stydět za nauku proto, že není oblíbená nebo veřejností přijímaná. Nesmíme se omlouvat za to, co bylo zjeveno proroky naší doby. Je to slovo Páně světu. Vždy musíme zaplatit nějakou cenu, máme-li mít svědectví o tomto svatém dílu. Vždy je to zkouška naší víry.12
Alma řekl, že až pocítíme, že semeno víry roste, rozšíří to naši duši, osvítí náš rozum a bude chutnat lahodně. Kéž vám Bůh žehná, abyste zažili to, co tato slova popisují, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.
POZNÁMKY
1. Matouš 13:4-8.
2. Viz Matouš 13:19-23.
3. Alma 31:8-9.
4. Alma 32:28.
5. Viz Milton V. Backman Jr., The Heavens Resound: A History of the Latter-day Saints in Ohio, 1830-1838 (1983), 93-94; and Donald Q. Cannon and Lyndon W. Cook, eds., Far West Record: Minutes of The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, 1830-1844 (1983), 286.
6. Matouš 19:20-22.
7. Julie A. Dockstader, „Missionary Moments: A Lot of Rejoicing“, Church News, 4 May 1991, 16.
8. Galatským 6:7.
9. V Jacob M. Braude, comp., Braude’s Treasury fo Wit and Humor (1964), 175.
10. Viz Matouš 13:22.
11. Mission presidents“ seminar, 25 June 1999; quoted in „‚Church Is Really Doing Well‘“, Church News, 3 July 1999, 3.
12. Viz NaS 105:19.
Previous
