Naše určení Starší L. Aldin Porter z předsednictva sedmdesátníků Středem plánu je Pán Ježíš Kristus. Zavrhněte ho nebo ho ignorujte a veliký plán štěstí nebude moci pracovat ve váš prospěch. Před několika měsíci, po zasedání konference kůlu, se mnou hovořila jedna téměř dvacetiletá půvabná mladá dáma a měla přitom otázky ohledně některých aspektů prohlášení o rodině. Její postoj nebyl odmítavý, měla upřímnou touhu porozumět. Velmi jsem nad jejími otázkami přemýšlel. Bůh stvoření promluvil k Mojžíšovi ve snaze pomoci mu pochopit určení tohoto světa: „A stvořil jsem světů bez počtu; a stvořil jsem je k vlastnímu svému účelu a stvořil jsem je skrze Syna, jenž jest mým Jednorozeným.“ (Mojžíš 1:33.) Povšimněte si Pánových slov: „Stvořil jsem je k vlastnímu svému účelu.“ Pán založil světy s určitým záměrem a v pouhých několika verších vysvětlil, co tím záměrem je: „Neboť toto jest dílo mé a sláva má - uskutečniti nesmrtelnost člověka a život věčný.“ (Mojžíš 1:39.) Je zřejmé, že Pán měl vypracovaný plán pro dosažení svých záměrů. V Písmech čteme o mnohých názvech tohoto plánu: „veliký plán štěstí“, „plán vykoupení“, „milosrdný plán velkého Stvořitele“, „plán spásy“, „plán spravedlnosti“ a „velký plán Věčného Boha“. Každý jednotlivý název zdůrazňuje ten nebo onen aspekt plánu. Ve skutečnosti však existuje pouze jeden plán, který se nazývá mnoha jmény, prostřednictvím kterého Bůh zamýšlí uskutečnit nesmrtelnost a věčný život člověka. Představte si letadlo, které odlétá z letiště a které má celou trasu zmapovanou. Piloti a posádka vědí, kam letí, a proto se neodchýlí od směru letu a místa svého určení nedosáhnou jen jednou za 50 000 letů, vyjma případu, kdy se vyskytnou povětrnostní nebo mechanické problémy. Představte si nyní jiné letadlo s kapitánem a s posádkou, ale bez letového plánu. Motory jsou nastartovány a letadlo se rozjíždí po vzletové dráze. Když se však začíná zvedat, posádka neví, zda má zatočit na východ nebo na západ. Pokud byste se ocitli v tomto letadle, neměli byste téměř žádnou šanci, že přistanete v místě svého určení. Každému z nás je zřejmé, že posádka letadla potřebuje letový plán. Tak je tomu i v našem životě. Člověk nemůže učinit moudrá dalekosáhlá rozhodnutí, pokud nechápe, že zde existuje určitý záměr, a pokud nepřipustí, že musí porozumět alespoň některým aspektům milosrdného plánu velkého Stvořitele. Aby nám Pán pomohl naplnit určení, které pro nás předvídá, dal nám pokyny a přikázání. Člověk nejlépe porozumí přikázáním poté, co něco ví o plánu. Alma učil této zásadě, když řekl: „Proto jim dal Bůh přikázání, když je byl seznámil s plánem vykoupení, že nemají činiti ničeho zlého, neboť za to byla trestem druhá smrt, která jest s ohledem na věci, které náležejí spravedlnosti, smrtí věčnou; neboť nad takovými nemohl míti plán vykoupení žádné moci, neboť podle nekonečné dobrotivosti Boží nemohou býti skutky spravedlnosti zničeny.“ (Alma 12:32; zvýraznění přidáno.) Velmi důležitou součástí plánu je právo na osobní rozhodování. Pán to nazývá morální svobodou jednání. Můžeme se rozhodovat podle svého přání, ale nemůžeme se vyvarovat následků svých rozhodnutí. Zapřemýšlejte nad tím. Je nám dovoleno, abychom se v tomto životě rozhodovali, avšak neměli bychom pak říkat, že plán je nespravedlivý, protože musíme přijmout následky svých rozhodnutí. Středem plánu je Pán Ježíš Kristus. Zavrhněte ho nebo ho ignorujte a veliký plán štěstí nebude moci pracovat ve váš prospěch. Jeho život byl během Jeho předsmrtelné existence, ve smrtelnosti a dokonce i dále ve věčných světech zasvěcen tomu, aby k našemu požehnání a prospěchu uvedl do chodu Otcův plán. Cena byla pro Mistra obrovská. Vzpomeňte na bolest v Getsemanech a na Jeho utrpení na Kalvárii. To by nám mělo dát určitou představu o nesmírné důležitosti plánu vykoupení. Pýcha, honba za marnivostí světa, necudnost, nepochopení úlohy muže a ženy, chtivost a pohrdání posvátností lidského života jsou jen některé překážky ve smrtelnosti. Mohou nám překážet nebo zabraňovat v tom, abychom dosáhli svého určení. Plán počítá s pokáním, ale nepočítá s přijetím sebezničujícího jednání. „Neboť já, Pán, nemohu pohlížeti na hřích ani s nejmenší shovívavostí. Přesto však tomu, kdo činí pokání a je poslušen přikázání Páně, bude odpuštěno.“ (NaS 1:31-32.) Porozumění plánu nám může přinést velkou útěchu během vážných zkoušek, které na lidstvo přicházejí. Kromě toho toto porozumění posílí naši víru. Jednou z nejtěžších zkoušek je odloučení od našich milovaných prostřednictvím smrti. Plán představuje velkou útěchu, pokud porozumíme následujícím slovům z Písma: „Neboť jako smrt musí vytrpěti všichni lidé, aby splnili milosrdný plán velikého Stvořitele, tak musí nutně i býti síla vzkříšení a vzkříšení musí přijíti následkem pádu člověka; a pád přišel přestupkem; a protože lidé padli, byli od Pána zavrženi.“ (2. Nefi 9:6.) Jsme doslovnými syny a dcerami Božími. Tato skutečnost má proniknout každou částečkou naší bytosti. Znalost této jedné pravdy bude mít velký vliv na životní rozhodnutí, která nám mohou přinést buď velkou radost, nebo hořký žal. Mnozí, kteří osnují lidské filozofie, vědí málo nebo nic o záměrech Božích. Jejich světské představy jsou často žalostně nedostatečné pro věčné záměry. Pokud například někdo věří, že existence člověka na zemi je shodou náhod v přírodě - pak jeho úsudek bude mylný. Tito novodobí filozofové nevědí o předsmrtelném životě lidstva, ani si nejsou vědomi věčného určení člověka. Jak by vůbec mohli sestavit zásady, které snesou zkoušky století? Když president Gordon B. Hinckley oznamoval prohlášení o rodině, řekl: „Vzhledem k tolika záludnostem, které se vydávají za pravdu, vzhledem k tolika klamům týkajících se měřítek a hodnot, vzhledem k tolika svodům a pokušením znečišťovat se zvolna skvrnami světa, cítíme potřebu upozornit a předem varovat. Na podporu toho nyní my, členové Prvního předsednictva a Rady dvanácti apoštolů, vydáváme prohlášení Církvi a světu jako vyhlášení a opětné potvrzení měřítek, nauk a praktik vztahujících se k rodině, které proroci, vidoucí a zjevovatelé této Církve opakovaně prohlašovali po celou dobu její historie.“ („Stand Strong against the Wiles of the World“, Ensign, Nov. 1995, 100.) Někteří si stěžují na to, že když proroci hovoří jasně a pevně, tak nám berou svobodu jednání. Přesto máme svobodu v rozhodování. Musíme však přijmout následky těchto rozhodnutí. Proroci nám neberou svobodu jednání. Prostě nás varují před následky našich rozhodnutí. Jak pošetilé je vinit proroky za jejich varování! Vypěstujte si víru v proroky a v jejich nabádání. Usilujte o potvrzení Ducha o tom, že jsou inspirováni. Když pak promluví a vy uposlechnete jejich rady, naleznete útěchu, klid, a dokonce i radost. Dávný prorok Alma pociťoval velmi velkou starost o své bližní, když řekl: „Ano, každé duši bych hlásal hlasem hromovým pokání a plán vykoupení, aby konala pokání a přišla k Bohu svému, aby na celé zemi již nebylo žádného utrpení.“ (Alma 29:2.) Pokud rozumíme velikému plánu Věčného Boha, pak prohlášení o rodině přináší klid a jistotu. Ono samotné dílo vydává svědectví o sobě, neboť ho doprovází Duch Boží. Poselství prohlášení dodá útěchu rodičům, kteří mohou mít pochybnosti ohledně své úlohy v rodině. Přinese bezpečí dětem, pokud je vychovávají rodiče, kteří je milují a kteří rozumějí jejich božskému určení. A přinese trvalé štěstí mladé ženě, která se mnou hovořila, pokud porozumí úloze, kterou pro ni naplánoval všemoudrý a milující Otec na nebesích, a naplní ji. Ve jménu Ježíše Krista, amen.