Mary Ellen Smootová
Generální presidentka Pomocného sdružení
Ženy po celém světě budou přitahovány do Církve tím, že budeme zdokonalovat svůj život a že budeme žít podle základních pravd, tak abychom druhým osvětlovaly cestu, kterou mají jít.
Milované sestry z Pomocného sdružení, pokorně dnes před vámi stojím s vděčností v srdci, která nezná mezí. Svědčím vám, že během posledních měsíců se nad organizacemi Církve vznášel Duch Páně. Při práci s mými velmi schopnými rádkyněmi, s našimi obětavými kněžskými poradci, se členy komise a s naším personálem, který je nám oporou, jsme cítily vliv Jeho vedení a naléhavě jsme se modlily o vedení při dalším postupu na tomto díle. Usilovně jsme zkoumaly a hodnotily způsoby, jak pozvednout naše sestry, ať sloužíte kdekoli, tak abychom poznaly, jak každá z nás může získat vizi onoho úžasného potenciálu organizace Pomocného sdružení.
Modlím se, aby vám Duch Ducha Svatého požehnal větší vizí toho, kdo jste, proč jste zde a jakými jedinečnými dary máte přispět organizaci Pomocného sdružení. Přála bych si, abyste, až budete přemýšlet o vedení, kterého se vám dnes večer dostane od Prvního předsednictva a od vašeho generálního předsednictva Pomocného sdružení, obdržely svědectví, že toto je opravdu vedení, které pochází od Pána. Toto je památná chvíle, jedna z velmi významných pro naši přípravu na budoucnost.
V Zachariášovi 2:10-11 čteme:
„Prozpěvuj a vesel se, dcero Sionská; nebo aj, já přijdu a budu bydliti u prostřed tebe, praví Hospodin.
I připojí se národové mnozí k Hospodinu v ten den, a budou mým lidem, a budu bydliti u prostřed tebe, i zvíš, že Hospodin zástupů poslal mne k tobě.“
Scházíme se společně jako sestry z celosvětové církve s radostí z požehnání, která evangelium přináší. Toto je opravdu den, kdy můžeme pozvednout srdce! Zaprvé a především se těšíme ze znalosti, že Nebeský Otec má každou z nás rád. Těšíme se ze svého svědectví o Ježíši Kristu a o Jeho smírné oběti. Těšíme se ze znovuzřízení evangelia a z mocného díla, které uskutečnil prorok Joseph Smith. Těšíme se z toho, že žijeme v době, kdy žijící prorok, president Gordon B. Hinckley, směle pokračuje v mocném díle Páně. Těšíme se z množství stavěných chrámů, z pokroku ve výpočetní technice pro hledání našich předků a z nadšení pro službu. Těšíme se z množství misionářů, kteří jsou vysíláni do všech zemí světa, aby shromažďovali ty, kteří jsou čestného srdce. Každá se těšíme z vlastního života a z toho, že každé z nás byla dána příležitost být součástí velkého Božího plánu štěstí. Těšíme se z organizace Pomocného sdružení a víme, že ženy po celém světě budou přitahovány do Církve tím, že budeme zdokonalovat svůj život a že budeme žít podle základních pravd, tak abychom druhým osvětlovaly cestu, kterou mají jít.
Slovy Wordsworthe si připomínáme:
„Naše zrození je jen spánek a zapomnění.
Duše, která s námi povstává, hvězda našeho života,
má jinde svoje spočinutí
a přichází zdaleka.
Ne v úplném zapomnění
a ne v úplné prázdnotě,
v doprovodu oblak slávy přicházíme
od Boha, jenž je naším domovem.“
(Ode: Intimations of Immortality from Recollections of Early Childhood.)
V průběhu uplynulých dvou a půl let naší služby v generálním předsednictvu Pomocného sdružení jsme si uvědomovaly, že lidé ve světě se o Pomocné sdružení zajímají.
Ve snaze odpovědět na tyto dotazy nečlenů Církve, a také abychom si samy připomněly ona velkolepá požehnání ženství, vám jako generální předsednictvo Pomocného sdružení předkládáme následující body:
Jsme milované duchovní dcery Boží a náš život má smysl, cíl a směr.
Jako celosvětové společenství sester jsme spojeny v oddanosti Ježíši Kristu, našemu Spasiteli a vzoru.
Jsme ženy víry, ctnosti, vize a pravé lásky a:
Posilujeme své svědectví o Ježíši Kristu modlitbou a studiem Písma.
Usilujeme o duchovní sílu tím, že se řídíme nabádáním Ducha Svatého.
Zasvěcujeme se posilování manželství, rodiny a domova.
Nacházíme vznešenost v mateřství a radost v ženství.
Nacházíme potěšení ve službě a v dobrých skutcích.
Milujeme život a rády se učíme.
Stojíme za pravdou a spravedlností.
Podporujeme kněžství jako pravomoc Boží na zemi.
Radujeme se z požehnání chrámu, rozumíme svému božskému určení a usilujeme o oslavení.
Jako předsednictvo se těšíme z tohoto prohlášení schváleného a podporovaného Prvním předsednictvem a kvorem Dvanácti, které jasně ukazuje zásady pro náš přístup a chování, které každou z nás povedou zpět do přítomnosti našeho Nebeského Otce. Tím, že budeme jednotlivě toto učení uplatňovat, dosáhneme stromu života, jak v to doufal otec Lehi. V 1. Nefim 8:12 čteme: „A když jsem ochutnal plod, byla moje duše naplněna . . . radostí; proto jsem si přál, aby jej ochutnala i moje rodina; neboť jsem věděl, že byl více žádoucí, nežli kterýkoli plod jiný.“
My, stejně jako otec Lehi, máme naději, že na své cestě životem osobně pojíme z plodu tohoto evangelia Ježíše Krista a že prožijeme radost, která naplní naši duši větší vírou, nadějí a pravou láskou. Zamysleme se společně nad několika těmito vlastnostmi a nad tím, jak mohou ovlivnit náš život.
Jako celosvětové společenství sester jsme spojeny v oddanosti Ježíši Kristu, našemu Spasiteli a vzoru.
Prohlašujeme světu, že to není náhodou, že jsme přijaly evangelium Ježíše Krista; evangelium je pravdivé! Tento velkolepý plán, zamýšlíme-li se nad ním, dává tomuto životu perspektivu.
Víme, že jsme existovaly předtím a že budeme existovat stále. Víme, že jsme byly poslány na zemi, abychom získaly zkušenosti a projevily se. Rozhodnutí, která činíme, mají nesmírný vliv na to, získáme-li věčný život a oslavení. Víme, že tento stav je důležitý, a toto porozumění dává našemu životu smysl, cíl a směr. Všechny si přejeme, abychom nakonec vším prošly správně a vrátily se domů k našemu milujícímu Nebeskému Otci.
Přijímáme Spasitele jako Jednorozeného Syna našeho Nebeského Otce. Víme, že Jeho prostřednictvím budeme vykoupeny a vzkříšeny. Proto „mluvíme o Kristu a utěšujeme se v Kristu, kážeme o Kristu“ (2. Nefi 25:26).
Máme víru, ctnost, vizi a pravou lásku.
Při návštěvách vaší části světa vidíme mnoho sester z Pomocného sdružení, že se pevně drží železné tyče. Máme víru, když přicházejí bouře života, a rozhodujeme se uchovat si čistotu, když se objeví pokušení.
Vidíme, že ze srdce každé sestry prýští pramen pravé lásky, když usiluje o čistou lásku Kristovu (viz Moroni 7:47).
Zasvěcujeme se posilování manželství, rodiny a domova a nacházíme vznešenost v mateřství a radost v ženství.
Rozumíme tomu, že domov je základní jednotkou stvořenou Bohem pro naši službu a učení se. Z tohoto vědomí pramení závazek považovat za nejdůležitější čas strávený s rodinou a pohlížet do svého nitra, abychom poznaly, jak být lepší společnicí. Z těchto úvah pramení činy, které jsou laskavé a milující a odpouštějící vůči našemu manželovi. Vidíme sestry, které opravdu touží po tom, aby jejich děti pojedly z ovoce evangelia tím, že půjdou na misii a uzavřou sňatek v chrámu, a proto věnují čas pořádání smysluplných rodinných domácích večerů, rodinnému studiu Písma a rodinné modlitbě a pravidelným osobním návštěvám chrámu. Toto prohlášení nám bude neustále připomínat, že se máme soustředit na své nejdůležitější zodpovědnosti.
Ale ne všechny ženy přivádějí na svět ty, o které pečují.
President Joseph F. Smith osiřel již jako třináctiletý. Později byl vyslán na misii na Havajské ostrovy. Na ostrově Molokai se nakazil nebezpečnou horečkou a po tři měsíce byl vážně nemocen. Jedna nádherná místní sestra ho přijala do svého domova a pečovala o něj se stejnou láskou, jako kdyby to byl její syn.
Po mnoha letech navštívil president Smith ostrovy jako president Církve. Charles Nibley o této zkušenosti citlivě napsal:
„Bylo to nádherný pohled na onu hlubokou lásku, až dojímavou náklonnost, kterou k němu tito lidé cítili. Uprostřed toho všeho jsem si všiml chudičké staré slepé ženy, podklesávající pod tíhou nejméně devadesáti let, kterou k němu vedli. V ruce držela několik krásných banánů. Bylo to vše, co měla - její oběť. Volala: „Iosepa, Iosepa.“ Okamžitě, když ji uviděl, k ní běžel a sevřel ji v náručí, objal ji a políbil . . . a hladil ji po hlavě a říkal: „Maminko, maminko, moje milovaná dobrá maminko.“
A se slzami kanoucími po tváři se ke mně obrátil a řekl: „Charlie, ona o mě pečovala, když jsem byl chlapec a byl jsem nemocný a neměl jsem nikoho, kdo by se o mě postaral. Vzala mě k sobě domů a byla mi matkou.“ (Teachings of Presidents of the Church: Joseph F. Smith [1998], xvi, 192.)
My všechny se můžeme s láskou obrátit k druhým a dát jim dar soucitu a něhy, které může poskytnout jen srdce ženy.
Těšíme se ze služby a z dobrých skutků.
Před několika dny zasáhlo Salt Lake City tornádo, které po sobě zanechalo spoušť a zkázu. Druhý den ráno měla presidentka Pomocného sdružení kůlu, jejíž vlastní dům utrpěl značné škody, připravenou zprávu s informacemi pro vedoucí kněžství pro budoucí návštěvy a rozhodnutí.
Podpora gramotnosti je dalším způsobem, jak můžeme druhým pomáhat a navždy jim změnit život. Jedna rádkyně zodpovědná za vzdělávání se této vize chopila. Pozvala dvě přítelkyně a společně se zúčastnily kursu, kde se učily, jak učit angličtinu jako cizí jazyk. Nyní učí angličtině jednu nádhernou třináctičlennou rodinu z Kosova. Gramotnost se stala požehnáním jak pro učitele, tak pro žáky.
Stojíme za pravdou a spravedlností.
Mluvíme otevřeně proti rostoucímu přílivu špíny a zkaženosti, které zamořují naši společnost. Sestry, které dokáží rozeznat správné od nesprávného, stojí pevně na Pánově straně a činí rozhodnutí, která je odlišují od ostatního světa, a to tak, že pečlivě dohlížejí na to, jaké programy sleduje jejich rodina, že se slušně oblékají a že nesledují filmy, které oslavují násilí a neslušné chování.
Podporujeme kněžství jako pravomoc Boží na zemi.
Vidíme sestry této skvělé Církve, které si uvědomují požehnání znovuzřízeného kněžství. Radujeme se z požehnání každého dítěte, z křtu každého dítěte, z přijímání svátosti a z toho, že můžeme být ustanovovány k povolání a že jsme svědky toho, jak naši manželé udílejí otcovská požehnání. Jsme vděčny za kněžská požehnání, která nám osvětlují cestu a která nám poskytují vedení a naději. Těšíme se z řádných nositelů kněžství a podporujeme je.
Radujeme se z požehnání chrámu, rozumíme svému božskému určení a usilujeme o oslavení.
Vidíme sestry, které se radují z požehnání chrámu - sestry, které usilují o uzavření a dodržování smluv, které vykonávají práci za zemřelé příbuzné a díky tomu pociťují, že jejich břemena jsou lehčí a že jejich moc odolávat pokušení je posílena, dcery Boží, které rozumějí svému božskému určení, mají vizi svých možností a soustřeďují se na překonávání slabostí.
Svědčíme, že každá z nás má zásadní úlohu, dokonce posvátné poslání, které má jako dcera Sionu vykonat. Toto je nový den, počátek nové éry. Nyní je doba, a je to i naše určení, kdy se máme radovat při naplňování země větší laskavostí a vlídností, větší láskou a soucitem, větším porozuměním a vcítěním, než bylo kdykoli předtím známo. Je to doba, kdy máme dát samy sebe Mistrovi a dovolit Mu, aby nás vedl na úrodná pole, kde můžeme obohatit svět naplněný temnotou a bědou. Každá z nás, nehledě na to, kdo jsme, a nehledě na to, kde sloužíme, se musíme vzchopit a co nejvíce využít každé příležitosti, která se naskytne. Musíme se řídit radou danou nám Pánem a Jeho služebníky a učinit ze svého domova dům modlitby a přístav bezpečí a jistoty. Můžeme a musíme prohloubit svou víru zvýšenou poslušností a obětavostí. Tímto individuálním procesem dojde k zázraku. Pomocné sdružení začne sílit a šířit se k milionům potřebných. Poroste dále v organizaci, která přináší úlevu a radost. To se uskuteční díky každé jednotlivé sestře. Spojíme se svou spravedlivostí a opravdu spolu pojíme z ovoce stromu života. Plody naší práce mohou vyléčit svět a současně mohou, sestry, vyléčit i nás!
Pokorně se modlím o to, aby každá z nás odešla z tohoto shromáždění s odhodláním zasvětit svůj život Kristu. Slibuji vám, že učiníte-li tak, budete mít mnoho důvodů k radosti, neboť Pán bude bydliti u prostřed vás (viz Zachariáš 2:11). O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.
Previous
