President Gordon B. Hinckley
Buďme pravými učedníky Krista, dbejme na zlaté pravidlo, čiňme druhým, jak chceme, aby oni činili nám.
Milovaní bratři a sestry, vřele vás vítáme na této generální konferenci, která se stala velkou světovou konferencí Církve.
Tyto proslovy bude možné slyšet a vidět v celém národě a v Kanadě a ve velké části zbývajícího světa. Myslím, že neexistuje nic, s čím by to bylo možné porovnat. Vyslovuji ocenění a díky všem těm, kteří musejí pracovat se složitou technikou během této veliké události.
Sešli jsme se, abychom uctívali Pána, abychom jasně potvrdili Jeho božství a skutečnost, že žije. Setkáváme se, abychom znovu vyjádřili svou lásku k Němu a to, že víme o Jeho lásce k nám. Nikdo, bez ohledu na to, co může říkat, nemůže tuto lásku zmenšit.
Někteří se o to snaží. Například někteří příslušníci jiných vyznání nás nepokládají za křesťany. To není důležité. Uznáváme bez zaváhání, že jsou mezi námi rozdíly. Kdyby tomu tak nebylo, nebylo by třeba znovuzřízení evangelia. President Packer a starší Ballard o tom nedávno mluvil při jiných příležitostech.
Doufám, že se kvůli tomu nepřeme. Není důvod se o tom dohadovat. Prostě a tiše, aniž bychom se omlouvali, svědčíme, že Bůh zjevil sebe a svého milovaného Syna při otevření této plné a konečné dispenzace svého díla.
Když mluvíme o naukových rozdílech, nesmíme být nepříjemí. Není tu místo pro nerudnost. Ale nikdy se tohoto poznání, které k nám přišlo prostřednictvím zjevení a přímým udělením klíčů a pravomoci pod rukama těch, kteří byli jejich držiteli v dávných dobách, nesmíme vzdát ani ho nesmíme zlehčovat. Nikdy nezapomeňme, že toto je znovuzřízení toho, co bylo ustanoveno Spasitelem světa. To není reformace odpozorovaných falešných praktik a nauk, které se mohly rozvíjet po staletí.
Můžeme respektovat jiná náboženství, a musíme tak činit. Musíme uznat, jak mnoho dobrého konají. Musíme učit děti, aby byly tolerantní a přátelské vůči těm, kteří nejsou našeho vyznání. Můžeme pracovat a pracujeme s těmi, kteří patří k jinému náboženství, abychom bránili ty hodnoty, které učinily tuto civilizaci významnou a naši společnost zvláštní.
Například nedávno přišel do mé kanceláře protestantský duchovní, který je nesmírně výkonným v nekonečném boji proti pornografii. Jsme za něho vděčni. Připojujeme se k němu a k jeho spolupracovníkům. Poskytujeme jeho organizaci finanční podporu.
Můžeme pracovat a pracujeme s těmi, kteří patří k jiným náboženstvím, při různých akcích v nekonečném boji proti společenskému zlu, které ohrožuje hodnoty, které jsou pro nás všechny tak důležité. Tito lidé nejsou našeho vyznání, ale jsou to naši přátelé, sousedé a spolupracovníci v různých oblastech. S radostí připojujeme svou sílu k jejich úsilí.
Ale v tom všem není naukový kompromis. Z naší strany být nemusí a nesmí. Je zde ale přátelství, když pracujeme společně.
Když jdeme kupředu ve své zvláštní misii, pracujeme s pravomocí, kterou nám dal vzkříšený Pán, který promluvil v této poslední a konečné dispenzaci. To je jeho jedinečné a úžasné dílo. Vydáváme o Něm svědectví. Není ale třeba, abychom to dělali s arogancí a škrobeností.
Petr řekl, že jsme „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý.“ Proč? Abychom mohli „[zvěstovat] ctnosti toho, který [nás] povolal ze tmy v předivné světlo své.“ (1. Petr 2:9.)
Není vhodné, abychom si mysleli, že jsme svatější než druzí. Dostal jsem dopis od muže, který žije mezi námi, ale který není členem Církve. Říká v něm, že jeho malá dcerka byla ignorována svými spolužáky, kteří jsou Svatí posledních dnů. Uvádí další příklad dítěte, kterému, jak píše, dítě naší Církve strhlo z krku náboženskou medaili. Doufám, že to není pravda. Pokud ano, omlouvám se těm, kterým bylo ublíženo.
Povznesme se nad takové chování a učme děti, aby učinily totéž. Buďme pravými učedníky Krista, dbejme na zlaté pravidlo, čiňme druhým, jak chceme, aby oni činili nám. Posilujme svou víru a víru svých dětí, zatímco jsme vlídní vůči těm, kteří nejsou našeho vyznání. Láska a úcta překoná každý prvek nepřátelství. Naše laskavost může být tím nejpřesvědčivějším argumentem pro to, čemu věříme.
Ještě bych chtěl promluvit o další věci. Před týdnem jsem byl v Palmyře ve státě New York. Zasvětil jsem tam dvě budovy. Jednou z nich byl malý srub, který byl prvním obydlím rodiny Josepha Smitha st. v té oblasti. V tomto skromném domově se 14 letý chlapec Joseph rozhodl jít do blízkého háje, aby přednesl svou prosbu Bohu. A tam měl jedinečné vidění Otce a Syna.
V tomto domově se chlapci Josephovi zjevil anděl Moroni, oslovil ho jménem a řekl mu, že Bůh má pro něj práci, kterou má vykonat, a že jeho „jméno. . . bude známo v dobrém i ve zlém mezi všemi národy, kmeny a jazyky a jmenováno všemi v dobrém i ve zlém.“ (Joseph Smith-Životopis 2:33.)
Jak by se farmářský chlapec, z velké míry bez školního vzdělání, mohl odvážit něco takového říci? A přesto se to všechno stalo a bude to i nadále růst současně s tím, jak se učí znovuzřízenému evangeliu po celém světě.
Když jsem byl v Palmyře, zasvětil jsem také budovu E. B. Granding Building, kde bylo v letech 1829 a 1830 vytištěno první vydání Knihy Mormon. Vytisknout to, co pan Grandin pokládal nejprve za podvod, byl odvážný podnik, a navíc vydat 5 000 výtisků byl na tehdejší dobu vysoký náklad. Jsem vděčný, že máme tuto starou budovu, kterou zakoupil jeden velkorysý člen Církve a věnoval ji Církvi. Její samotná existence potvrzuje právoplatnost této knihy, tohoto pozoruhodného svědectví o Synu Božím.
Kdo může poté, co si ji přečetl, čestně vyvrátit její božský původ? Kritikové se mohou snažit ji bagatelizovat. Čím více se o to snaží, tím hodnověrnější se stává pravdivá zpráva o tom, že tato kniha přišla jako hlas z prachu.
Jsem nesmírně vděčný za svědectví, kterým mi Bůh požehnal, za svědectví o božském povolání Josepha Smitha, o pravdivosti prvního vidění, o znovuzřízení kněžství, o pravdivosti této Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.
A tak, milovaní bratři a sestry, radujme se nyní společně, když využíváme a oceňujeme úžasné nauky a praktiky, které přišly jako dar od Pána v tomto nejslavnějším čase Jeho díla. V tomto velikonočním období si připomínáme Jeho slavné vzkříšení, o kterém vydáváme svědectví. Buďme vždy vděční za tyto nejvzácnější dary a výsady a vykonejme dobře svůj díl jako ti, kteří milují Pána. Vyzývám vás, abyste naslouchali slovům, která budou znít od tohoto pultu, která budou promlouvána těmi, kteří byli povoláni jako vaši služebníci. Kéž bychom byli požehnáni, o to se pokorně modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.
