„Od Boha přišel mistr“ Starší Jeffrey R. Holland z kvora dvanácti apoštolů Musíme znovuoživit a znovuvyzvednout kvalitnější výuku v Církvi - doma, od řečnického pultu, v našich administrativních shromážděních a samozřejmě ve třídách. Když na začátku Spasitelova působení přišel k Ježíšovi Nikodém, hovořil za každého z nás, když řekl: „Mistře, víme že jsi od Boha přišel mistr.“1 Kristus byl samozřejmě mnohem více než mistr [učitel]. Byl pravý Syn Boží, Svatý věčného plánu evangelia, Spasitel a Vykupitel světa. Nikodém ale začínal cestu, kterou jsme začali vy i já, cestu, kterou začíná každé dítě, mladý student nebo obrácený - poznáním inspirujícího učitele, který se dotýká nejhlubších pocitů našeho srdce, a nasloucháním mu. V nedávných měsících nás president Gordon B. Hinckley vyzval, abychom přidržovali naše lidi, zejména nově obrácené členy, blíže k Církvi. President Hinckley při vydávání této výzvy připomněl, že všichni potřebujeme nejméně tři věci, abychom zůstali pevni ve víře: přítele, zodpovědnost a „[výživu] dobrým slovem Božím“.2 Inspirovaná výuka doma i v Církvi pomáhá poskytovat tento zásadní prvek výživy dobrým slovem Božím. Jsme velmi vděční všem, kteří učí. Milujeme vás a vážíme si vás více, než můžeme vyslovit. Máme ve vás velkou důvěru. Efektivně učit a cítit, že máte úspěch, je vskutku náročná práce. Stojí ale za to. Nemůžeme obdržet „žádné větší povolání“.3 Samozřejmě, všude existují možnosti zvelebovat toto povolání. Tato potřeba trvá věčně. Otcové, matky, sourozenci, přátelé, misionáři, domácí učitelé a navštěvující učitelky, vedoucí kněžství a pomocných organizací, instruktoři ve třídách - každý z nich svým způsobem „od Boha přišel“ pro naši výuku a naši spásu. V této Církvi je skutečně nemožné najít někoho, kdo není tím či oním způsobem vůdcem pro spolučleny stáda. Není divu, že Pavel ve svých spisech napsal: „Některé zajisté postavil Bůh v církvi nejprv apoštoly, druhé proroky, třetí učitele.“4 Přijít ke Kristu,5 dodržovat Jeho přikázání, následovat Jeho příklad a vrátit se zpět k Otci je jistě tím nejvyšším a nejposvátnějším cílem existence člověka. Druhým naším nejdůležitějším úkolem v životě samozřejmě musí být pomáhat druhým, aby dělali totéž - učit je, přesvědčovat a s modlitbou je vést, aby také kráčeli stezkou vykoupení. Patrně z tohoto důvodu president David O. McKay kdysi řekl: „Na žádném muži [nebo ženě] nemůže spočívat větší zodpovědnost než být učitelem dětí Božích.“6 Ve skutečnosti se všichni trochu podobáme muži z Etiopie, ke kterému byl poslán Filip. Podobně jako on můžeme vědět dost, abychom vztáhli ruku po náboženství. Můžeme se ponořit do Písem. Můžeme se dokonce vzdát svých pozemských pokladů, ale bez dostatečného poučení nemusíme porozumět smyslu toho všeho a požadavkům, které ještě leží před námi. A tak můžeme naříkat s tímto vysoce postaveným mužem: „Kterakž [bychom mohli rozumět], leč by [nám nějaký učitel] vyložil?“7 Apoštol Pavel učil: „Každý zajisté, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude. Ale kterak budou vzývati toho, v kteréhož neuvěřili? A kterak uvěří tomu, o němž neslyšeli? Tedy víra z slyšení, slyšení pak skrze slovo Boží.“8 Nyní, v době, kdy náš prorok volá po větší víře skrze naslouchání Božímu slovu, musíme znovuoživit a znovuvyzvednout kvalitnější výuku v Církvi - doma, od řečnického pultu, v našich administrativních shromážděních a samozřejmě ve třídách. Inspirovaná výuka se v Církvi nesmí nikdy stát ztraceným uměním a my musíme zajistit, aby se naše hledání této výuky nestalo ztracenou tradicí. President Spencer W. Kimball kdysi naléhavě žádal: „Presidenti kůlů, biskupové a presidenti odboček, věnujte prosím zvláštní pozornost zlepšování kvality výuky v Církvi . . . Obávám se,“ řekl, „že příliš mnoho našich členů přichází na shromáždění, lekci nebo shromáždění prosedí, a . . . potom se vrací domů do velké míry [neinspirovaní]. Obzvláště nešťastné je, když se to děje v době . . . stresu, pokušení nebo krizí [v jejich životě]. Všichni potřebujeme být ovlivňováni a vyživováni Duchem,“ řekl, „a efektivní výuka je jedním z nejdůležitějších způsobů, jak se to může stát. Často vykonáváme velkou práci,“ zakončil president Kimball, „aby členové přišli na shromáždění, ale když přijdou, nebdíme odpovídajícím způsobem nad tím, co přijímají.“9 Na toto téma sám president Hinckley řekl: „Efektivní výuka je skutečnou podstatou vedení v Církvi.“ Rád bych to zopakoval. „Efektivní výuka je skutečnou podstatou vedení v Církvi. Věčný život,“ pokračoval president Hinckley, „nastane pouze tehdy, když muži i ženy budou učeni tak efektivně, že změní svůj život a ukázní ho. Nemohou být přinuceni ke spravedlivosti nebo dotlačeni do nebe. Musí být vedeni, a to znamená výuku.“10 Mezi posledními slovy, která Spasitel řekl svým učedníkům, a mezi prvními slovy, která nám říká dnes, je: „Protož jdouce, učte všecky národy . . . [Učte] je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem [vždy], až do skonání světa.“11 Petrovi, apoštolskému vedoucímu Církve, vzkříšený Kristus, který vystoupil do nebe, řekl: „Pasiž beránky mé . . . Pasiž ovce mé . . . Poď za mnou.“12 Při tom všem musíme mít na paměti, že Pán nedal nikdy Církvi důraznější radu než tu, že máme učit evangeliu „prostřednictvím Ducha, ano, Utěšitele, který byl vyslán učiti pravdě“. Učíme evangelium „Duchem pravdy“? ptal se. Nebo ho učíme „nějakým jiným způsobem? A je-li to nějakým jiným způsobem, není to od Boha.“13 Slovy, ve kterých zaznívá další přikázání, řekl: „Neobdržíte li Ducha, nemůžete učit.“14 Žádná věčná výuka se nemůže uskutečnit bez oživení Duchem z nebe. Proto jako rodiče, učitelé a vedoucí musíme čelit svým úkolům způsobem, kterým Mojžíš čelil zaslíbené zemi. Protože věděl, že žádným jiným způsobem nemůže uspět, řekl Mojžíš Jehovovi: „Nemá-liť předcházeti nás tvář tvá, nevyvozuj nás odsud.“15 To je to, co naši členové skutečně chtějí, když se scházejí na shromáždění, a zrovna tak, když přicházejí do třídy. Většina lidí nepřichází na shromáždění proto, aby hledala pouhých několik nových faktů o evangeliu nebo aby viděla staré přátele, ačkoliv to vše je důležité. Přicházejí a vyhledávají duchovní zážitky. Chtějí pokoj a mír. Chtějí upevnit svou víru a obnovit svou naději. Zkrátka, chtějí být živeni dobrým slovem Božím, být posíleni mocemi nebes. My, kteří jsme povoláni hovořit, učit nebo vést, jsme povinni pomoci to zajistit, jak nejlépe můžeme. To můžeme dělat pouze tehdy, když se sami snažíme poznat Boha a když sami neustále vyhledáváme světlo Jeho Jednorozeného Syna. Potom, máme-li spravedlivé srdce, jsme čistí, jak jen můžeme, a pokud jsme se modlili, plakali, připravovali a starali do té doby, dokud jsme nepoznali, co více máme dělat, nám Bůh může říci to, co řekl Almovi a synům Mosiášovým: „Zvedni hlavu svoji a raduj se . . . Já vám chci dáti úspěch.“16 Máme oprávněnou obavu o nového člena a chceme, aby každý zůstal s námi a radoval se z plnosti požehnání Církve. Jsem přesvědčen, že když budeme pokračovat v učení nově obrácených - tím duchem, který se podobá Kristovu, přesvědčením, naukou a osobním zájmem, které jim projevovali misionáři - nejenom že s námi zůstanou, ale doslova nebude možné je udržet stranou. Je zřejmé, že je zapotřebí, aby taková důkladná výuka probíhala nadále. V takových dobách, jako je ta naše, potřebujeme my všichni to, co Mormon nazval „síla slova Božího“, protože, jak řekl, „mělo . . . mocnější vliv na ducha lidu nežli meč nebo cokoliv jiného, co se s nimi setkávalo.“17 Když v našem životě nastanou krize - a ony nastanou - lidské filosofie smíšené s několika verši z Písem a básněmi to prostě nedokážou. Vyživujeme skutečně naše mladé lidi a naše nové členy způsobem, který je bude podporovat, když se objeví tlaky života? Nebo jim dáváme určitý druh teologických cukrátek - duchovně prázdných kalorií? President John Taylor takové učení kdysi nazval „cukrovou vatou“, což je něco, co byste mohli jíst celý den, a přesto byste se na konci cítili úplně hladoví.18 Během kruté zimy před několika roky si president Boyd K. Packer povšiml, že velký počet jelenů zahynul hladem, i když měli žaludky plné sena. Úřady v upřímné snaze pomoci poskytly málo výživné krmení, zatímco bylo zapotřebí krmivo výživné. S politováním tak jeleny krmili, ale nevyživovali. Líbí se mi, co o naší mládeži před více než padesáti lety výstižně řekl president J. Reuben Clark. Totéž lze říci o nových členech. „Lační po věcech Ducha,“ řekl, „dychtí poznat evangelium a chtějí ho od pramene, nerozředěné . . . . . . Nemusíte se [k nim] přikrádat zezadu a našeptávat [jim] náboženství do ucha; . . . můžete tyto pravdy přinášet otevřeně.“19 Satan se ve svém učení určitě neostýchá, proč se máme ostýchat my? Ať učíme doma své děti nebo stojíme před posluchači na shromáždění, nedovolme nikdy, aby naši víru bylo obtížné rozeznat. Mějte na paměti - máme být učiteli, kteří „od Boha přišli“. Nikdy nezasévejte semena pochybnosti. Vyvarujte se samoúčelného předvádění a marnosti. Dobře si připravujte lekce. Přednášejte proslovy založené na Písmech. Učte zjevenou nauku. Vydávejte upřímné svědectví. Modlete se, cvičte se a snažte se zlepšovat. Při našich administrativních shromážděních se „poučujme a povzbuzujme“, jak říkají zjevení, aby učení i v těchto shromážděních byla „s hůry“.20 Církev se tím stane lepší a stejně tak i vy, protože, jak řekl Pavel Římanům: „Kterakž tedy jiného uče, sám sebe neučíš?“21 Památný záznam o moci takového učení pochází ze života proroka Jeremiáše. Tento velký muž se cítil tak, jak se cítí většina učitelů, řečníků nebo úředníků Církve, když jsou povoláni - nezkušení, neschopní, vylekaní. „Ach, panovníče Hospodine“, naříkal, „aj, neumím mluviti, nebo [pouhé] dítě jsem.“ Ale Pán ho ujistil: „Neboj se jich, neboť jsem s tebou . . . Protož ty přepaš bedra svá, a vstana, mluv k nim.“22 Učinil, jak mu bylo řečeno, ale zpočátku neměl velký úspěch. Věci se vyvíjely od špatného k horšímu, až nakonec byl uvězněn a stal se předmětem posměchu lidí. Jeremiáš, rozhněván tím, že s ním bylo takto špatně zacházeno a že byl ostouzen, v podstatě přísahal, že již nikdy nebude učit další lekci, ať již se bude jednat o zájemce, dítě v Primárkách, nově obráceného, nebo - nebe uchovej - o patnáctileté. „Nebuduť ho [Pána] připomínati, ani mluviti více ve jménu jeho,“ řekl prorok, který ztratil odvahu. Potom ale v Jeremiášově životě nastal okamžik zlomu. Něco se stalo s každým svědectvím, které vydal, s každým veršem Písem, který četl, s každou pravdou, kterou učil. Stalo se něco, s čím nepočítal. I když přísahal, že zavře ústa a opustí Pánovu práci, zjistil, že nemůže. Proč? Protože jeho slovo „jest v srdci mém jako oheň hořící, zavřený v kostech mých, jehož snažuje se zdržeti, však nemohu.“23 Právě toto se stává v evangeliu jak učiteli, tak tomu, který je učen. To je to, co se stalo Nefimu a Lehimu, když, jak říká kniha Helaman, „svatý duch boží přišel s nebes a pronikl do srdcí jejich a byli jako naplněni ohněm a mohli promlouvati slova podivuhodná.“24 Jistě tento druh nebeské radosti musela zažít Maria Magdaléna, když nedaleko hrobu v zahradě neočekávaně spatřila svého milovaného vzkříšeného Pána a prostě mu řekla: „Rabbóni,“25 což doslova znamená „učitel“. My všichni, kteří jsme učeni, z hloubi srdce říkáme vám všem, kteří učíte - děkujeme vám. Kéž zvelebíme schopnost učit doma i v Církvi a kéž prohloubíme veškeré úsilí, abychom povznášeli a poučovali. Kéž jsme ve všech shromážděních a ve všech poselstvích živeni dobrým slovem Božím. Kéž naše děti, noví obrácení, naši bližní a noví přátelé mohou o našem poctivém úsilí říci: „Od Boha jsi přišel mistr.“ V posvátném jménu Mistra Učitele, Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Jan 3:2. 2. Moroni 6:4; viz Gordon B. Hinckley: „Nově pokřtění a mladí muži“, Poselství Prvního předsednictva, červenec 1997, 3. 3. Teaching-No Greater Call [Učení - není většího povolání] (příručka pro zdokonalování učitelů, 1978); viz také Spencer W. Kimball: „No Greater Call“, Sunday School Conference, 1. říjen 1967. 4. 1. Kor. 12:28. 5. Viz NaS 20:59. 6. David O. McKay, Conference Report, říjen 1916, 57. 7. Viz Skutkové 8:26-31. 8. Řím. 10:13, 14, 17; zvýraznění doplněno. 9. Teachings of Spencer W. Kimball, vyd. Edward L. Kimball (1982), 524; zvýraznění doplněno. 10. „How to Be a Teacher When Your Role as a Leader Requires You to Teach“, General Authority Priesthood Board Meeting, 5. únor 1969; zvýraznění doplněno. 11. Mat. 28:19-20. 12. Jan 21:15-19. 13. NaS 50:14, 17-18. 14. Viz NaS 42:14. 15. Ex. 33:15. 16. Alma 8:15; 26:27. 17. Alma 31:5. 18. Viz John Taylor, The Gospel Kingdom, vyb. G. Homer Durham (1943), 78. 19. „The Charted Course of the Church in Education“ [proslov pronesený v letní škole University Brighama Younga v Aspen Grove v Utahu dne 8. srpna 1938], 4, 9. 20. Viz NaS 43:8, 16. 21. Řím. 2:21. 22. Jer. 1:6, 8, 17. 23. Viz Jer. 20:7-9. 24. Helaman 5:45. 25. Jan 20:16; viz řecký překlad v poznámce pod čarou v anglické Bibli SPD.