Podivuhodná jsou zjevení Páně Starší M. Russell Ballard z kvora dvanácti apoštolů Musíme tyto zjevené pravdy, které nám patří, přijmout, studovat a oceňovat. Musíme hlásat evangelium hojně a laskavě všem dětem Nebeského Otce. Jedna z mimořádných událostí v historii lidstva nastala na jaře 1820, když Joseph Smith ml. odešel do lesíka, který byl poblíž jeho domova, aby žádal Boha o vedení, světlo a pravdu. Když poklekl, aby se pokorně a upřímně modlil, tak podle jeho vlastního záznamu této události - „viděl jsem bezprostředně nad svou hlavou světelný sloup, jasnější než slunce, který se ponenáhlu blížil, až spočinul na mně. . . . Když světlo spočívalo nyní na mně, zřel jsem dvé postav státi ve vzduchu nad sebou, jejichž nádhera a zář se vymyká jakémukoliv popisu. Jedna z nich ke mně promlouvala, jmenujíc mne jménem a pravila, ukazujíc na druhou - Totoť jest můj milovaný Syn. Slyš jej.“1 V tu chvíli se svět stal jiným světem. Nebesa, po dlouhou dobu tichá, se znovu otevřela a zjevené světlo a pravda se vylily, což nakonec vedlo k založení Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů na zemi. Chvíle, kdy duch zjevení spočinul mocně na proroku Josephu Smithovi, byly neuvěřitelné. Často, když zjevení přicházela, byli v jeho přítomnosti další lidé, kteří vydávali svědectví o Duchu a viditelných projevech, které tyto chvíle doprovázely. Obyčejně mluvili o jasu, který Josepha obklopoval. Když byl například dán 76. oddíl Knihy nauk a smluv, Philo Dibble napsal o Josephovi, že „se zdálo, že je oblečen v čemsi bíle slavnostním a jeho obličej zářil, jako by byl průsvitný.“2 A Brigham Young svědčil, že „ti, kteří [Josepha] znali, věděli, kdy na něj sestoupil Duch zjevení, neboť jeho tvář měla výraz, který, když byl pod tímto vlivem, byl pro něj příznačný. Kázal prostřednictvím Ducha zjevení a jeho prostřednictvím učil ve svých radách a ti, kteří ho znali, to zjistili hned, neboť v těchto chvílích byl jeho obličej příznačně jasný a průzračný.“3 Někteří, kteří byli svědky těchto podivuhodných zjevení, byli udiveni tím, jak hladce tato zjevení od Pána přicházela a že nevyžadovala žádné úpravy kromě drobných gramatických oprav nebo oprav interpunkce. Parley P. Pratt řekl: „Každá věta byla vyslovena pomalu a velmi zřetelně a s pomlkou mezi jednotlivými větami dostatečně dlouhou na to, aby věta mohla být zaznamenána běžným písařem psacím písmem. . . Nikdy nedošlo k nějakým rozpakům, kontrolování anebo zpětnému čtení kvůli tomu, aby myšlenky navazovaly; ani nikdy žádné z těchto poselství neprošlo revizí, ani nebylo třeba dopisovat slova mezi řádky nebo něco opravovat. Zůstala, tak jak je nadiktoval, aspoň ta, u kterých jsem byl přítomen; a byl jsem svědkem nadiktování několika poselství, z nichž každé bylo několikastránkové.“4 Zajímavé je, že nejvíce nad tím žasli ti, kteří znali Josepha nejlépe. Znali lépe než kdokoliv jiný jeho meze dané školním vzděláním a přirozenou schopností. Měli tudíž nejjasnější ponětí o zázračném způsobu, jakým Bůh promlouval prostřednictvím svého žijícího proroka. Josephova žena Emma vydala svědectví, které je podobné svědectví Parleyho P. Pratta a ve kterém vyjádřila stálý úžas nad způsobem, jehož prostřednictvím zjevení přicházejí. Několik let po prorokově smrti řekla: „Jsem přesvědčena, že nikdo by nemohl diktovat zápis rukopisu, pokud by nebyl inspirován; neboť když jsem působila jako jeho písař, [Joseph] mi diktoval řadu hodin; a když se vrátil od jídla nebo po nějakém přerušení, začal hned tam, kde skončil, aniž by se díval do rukopisu nebo aniž by mě žádal, abych mu část přečetla.“5 Drazí bratři a sestry, doceňujeme podivuhodný zázrak zjevení? Prostřednictvím zjevení jsme obdrželi Knihu Mormon, Knihu nauk a smluv a Drahocennou perlu, které obsahují slova Boží určená nám, Jeho dětem. Ó, jak podivuhodná jsou zjevení, která jsme obdrželi od Pána! Často říkám, že Joseph Smith buď byl nástrojem v rukách Páně, kterým bylo uskutečněno znovuzřízení evangelia Ježíše Krista v jeho plnosti, nebo nebyl. Pokud jde o tuto nauku, neexistuje žádný kompromis. Pozvedám svůj hlas k celému světu se svědectvím, že vím bez výhrad nebo pochybností, že Joseph Smith otevřel tuto dispenzaci prostřednictvím božského zjevení a zahájil znovuzřízení pravé Církve Ježíše Krista na zemi. Mezi ta nejpodivuhodnější zjevení, která kdy byla dána člověku, patří 76. oddíl Knihy nauk a smluv, který se často nazývá jednoduše „Vidění“. Toto vidění mohlo být jedním z nejmocnějších a nejvýznamnějších duchovních zážitků proroka Josepha. Když se on a Sidney Rigdon modlili, aby porozuměli vzkříšení spravedlivých a nespravedlivých, přišlo náhle toto slavné vidění - ve skutečnosti spíše série šesti vidění. Joseph a Sidney asi hodinu a půl doslova rozmlouvali s Pánem a Spasitel jim ukázal to, co Joseph později popsal jako „věčnost od Boha načrtnutou ve vidění toho, co bylo a co nyní je a co ještě bude.“6 Když započalo, tito dva muži spatřili slávu Syna Božího po pravici Otce a byli pohnuti, aby zvolali: „A nyní, po mnohých svědectvích, jež o něm byla vydána, toto je svědectví poslední ze všech, jež my o něm dáváme: že On žije. Neboť jsme Ho viděli, ano, po pravici Boží, a slyšeli jsme Jeho hlas dosvědčující, že je Jednorozeným Otce.“7 Joseph a Sidney potom viděli Lucifera v předsmrtelném světě, jak padl z přítomnosti Boží kvůli své vzpouře. Potom viděli syny zatracení a to, co se s nimi stane ve věčných světech. Potom spatřili vidění celestiálního, terestriálního a telestiálního království a poznali požadavky, které je třeba splnit pro dosažení každého z těchto království, a rozdíly v jim odpovídajících slávách. Dověděli se, že ti, kteří splní požadavky pro celestiální slávu, „budou přebývati v přítomnosti Boha a jeho Krista na věky věků.“8 Jak úžasný zážitek pro proroka Josepha a Sidneyho! Pán jim více než hodinu ukazoval předpozemský život, pozemský život a život po smrti. Pochopení plánu Nebeského Otce pro naše věčné štěstí a mír bylo díky tomuto zjevení v pozoruhodné míře rozšířeno a prohloubeno. Je třeba ovšem poznamenat, že Joseph dostal pokyn, že nemá zaznamenat vše, co ve vidění viděl. Svatí nebyli v té době připraveni přijmout všechny nové informace, které mu byly dány. Když se ale podíváme na pozdější prorokova učení, vidíme, že se tam objevují zlomky a útržky tohoto velkého zjevení - zde trochu a tam trochu - tak, jak se prohlubovalo duchovní chápání Svatých. To ukazuje, proč na vzdělání - zvláště na duchovní vzdělání - klade Pán stále takový důraz. Nemůžeme být spaseni v nevědomosti,9 ale Pán nám může zjevovat světlo a pravdu pouze do té míry, do jaké jsme připraveni ji přijmout. A tak je povinností každého z nás učinit vše, co můžeme, abychom prohloubili své duchovní znalosti a chápání prostřednictvím studia Písem a slov žijících proroků. Když čteme a studujeme zjevení, Duch může potvrzovat našemu srdci pravdu toho, čemu se učíme; tímto způsobem hlas Páně promlouvá ke každému z nás.10 Když přemítáme o učení evangelia a používáme ho v každodenním životě, stáváme se lépe připravenými obdržet další světlo a pravdu. Doufám, že dnes jsme připravení a dychtiví porozumět tomu, co nás učí president Gordon B. Hinckley, neboť on společně s dalšími apoštoly nás bude učit, jak se vyrovnat s touto obtížnou dobou a jak v ní žít. V Písmech je nám přislíbeno: „Dosud jste nepochopili, jak velká požehnání Otec. . . pro vás chystá. Teď vám nelze všechny věci snášeti, nicméně radujte se a buďte dobré mysli, neboť vás budu všady doprovázeti. Nebeská říše a její požehnání a poklady věčnosti jsou vaše.“11 Jsem nesmírně vděčný za zjevení, které rozšířilo mé pochopení Nebeského Otce a Jeho milovaného Syna Ježíše Krista a jejich evangelia. Toto poznání je požehnáním v mém životě i v životě mé rodiny. Před několika lety jsme seděli společně v chrámu v Kirtlandu a snažili jsme si představit, jaké to asi muselo být pro proroka Josepha a Olivera Cowderyho, když viděli ve zjevované pravdě „zářící trůn Boha, na kterém seděl Otec a Syn“12 nebo když viděli, jak „Pán stojí na hrazení kazatelny“, a když Ho slyšeli, jak říká: “Vaše hříchy jsou vám odpuštěny, jste očištěni přede mnou, pročeš pozdvihněte své hlavy a jásejte.“13 Umíte si představit, bratři a sestry, jaké pocity museli Joseph a Oliver mít, když se jim zjevili Mojžíš, Eliáš a Elia a předali jim klíče, dispenzace a pečeticí moci - nebylo to nepodobné tomu, co se událo asi před 2000 lety na hoře Proměnění. Nevěřím, že by kdokoliv, kdo hledá světlo a poznání, mohl číst zjevení, které dostal president Joseph F. Smith v říjnu 1919, a necítit ducha a moc zjevené pravdy. 138. oddíl Knihy nauk a smluv je prosycen naukou o věčné podstatě člověka a o účelu velkého díla této Církve. President Smith řekl: „Oči mého chápání byly otevřeny, abych porozuměl, a Duch Páně spočinul na mně, a viděl jsem zástupy mrtvých, malých i velkých. A bylo shromážděno na jednom místě velké množství duchů spravedlivých, věrných ve svědectví o Ježíši ve smrtelném stavu. Ti všichni opustili smrtelný život pevni v naději v slavné zmrtvýchvstání milostí Boha Otce a Jeho jednorozeného Syna Ježíše Krista. Viděl jsem, že byli naplněni radostí a nadšením a radovali se spolu, poněvadž den jejich vysvobození byl blízko. Zatím co toto množství čekalo a mezi sebou hovořilo v radostném očekávání hodiny jejich osvobození z pout smrti, zjevil se Syn Boží. . . A pak jim hlásal věčné evangelium, nauku o zmrtvýchvstání a vysvobození lidstva z následků pádu a osvobození od vlastních jednotlivých hříchů s podmínkou pokání. . . A svatí se radovali ze svého spasení, klesli na kolena a uznali Syna Božího jako svého Vykupitele a Spasitele od smrti a řetězů pekla. Jejich obličeje zářily a spočinula na nich zář z přítomnosti Páně a oni zpívali chválu Jeho svatému jménu. . . Tak bylo evangelium hlásáno všem, kteří umřeli ve svých hříších, bez znalosti pravdy, nebo v provinění, poněvadž odmítli proroky. Ti byli vyučováni víře v Boha, pokání za hříchy, zastupitelskému křtu na odpuštění hříchů, daru Ducha svatého vkládáním rukou. A byli vyučováni všem ostatním principům evangelia, které musili znát. . . Tak bylo učiněno známým mezi mrtvými, malými i velkými, nespravedlivými i věrnými, že bylo způsobeno opatření spásy obětí Syna Božího na kříži.“14 President Smith viděl dílo proroků jak dávných, tak moderních - „naznačuje tak velikou práci, která měla být vykonána v chrámech Páně v dispenzaci plnosti časů pro spásu mrtvých a připečetění dětí k rodičům, aby při Jeho příchodu celá země nebyla stižena prokletím a úplně zničena.“15 „Pozoroval. . . také, že věrní Starší této dispenzace, až se rozloučí se světským životem, pokračují ve své práci kázání evangelia na pokání a spásu, umožněnou obětí prvorozeného Syna Božího, mezi těmi, kteří jsou v temnotě a v zajetí hříchu ve velkém světě duchů zesnulých lidí. Zesnulí, kteří činí pokání, budou spaseni poslušenstvím nařízení domu Páně. A když si odbudou trest za své hříchy a budou omyti, obdrží odměnu za své skutky, neboť jsou dědicové spásy.“16 Jak nádherné, věčné světlo a poznání k nám přichází z podivuhodných zjevení, která Bůh dává svým věrným prorokům. Měli bychom být nesmírně vděční za porozumění, které i nám přichází díky všem zjevením, která nám byla dána v této poslední velkolepé dispenzaci. Kamkoliv ve světě přicházím, tam jsou věrní členové Církve, kteří vědí, tak jako já vím, že Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je pravá, protože nám to bylo zjeveno mocí Ducha. Kdokoliv si to upřímně přeje vědět, může také získat potvrzení o těchto pravdách toutéž mocí Ducha. Bratři a sestry, musíme tyto zjevené pravdy, které nám patří, přijmout, studovat a oceňovat. Musíme hlásat evangelium hojně a laskavě všem dětem Nebeského Otce, aby každá duše mohla kráčet ve světle a pravdě znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista. Kéž by Pán požehnal každému z nás prohloubeným poznáním a svědectvím a kéž bychom byli otevření a vnímaví k duchu zjevení, který sestupoval na naše proroky v minulosti a který ještě bude sestupovat na naše proroky v budoucnosti, to je má pokorná modlitba ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Joseph Smith-Životopis 1:16-17. 2. “Early Scenes in Church History,” v publikaci Four Faith Promoting Classics, (1968), 81. 3. Journal of Discourses, 9:89. 4. Autobiography of Parley P. Pratt (1985), 48. 5. “Last Testimony of Sister Emma,” The Saints’ Herald, 1 Oct. 1879, 289. 6. Times and Seasons, 1 Feb. 1843, 82. 7. NaS 76:22-23. 8. NaS 76:62. 9. Viz NaS 131:6. 10. Viz NaS 18:34, 36. 11. NaS 78:17-18. 12. NaS 137:3. 13. NaS 110:2, 5. 14. NaS 138:11-12, 14-15, 18-19, 23-24, 32-35. 15. NaS 138:48. 16. NaS 138:57-59.