Starší James M. Paramore
Sedmdesátník
Až budete změněni a uvidíte, jak se mění druzí, budete ohromeni, že můžete vykonat tolik dobra.
Vzdávám poctu kněžství Církve zde na této zemi. Je to pro mě výsadou být dnes večer ve vaší přítomnosti. Kněžství, které je zde a po celé zemi, je nádherné. Před několika měsíci jsem byl v hlavní hale v církevní administrativní budově a čekal jsem na výtah, když vešli tři muži a tázali se úřednice u přepážky: „Je to zde, kde se scházejí bratři?“ Úřednice se usmála a já jsem si pomyslel: „Jak nádherně vyjádřená pocta.“
Ať jdu kamkoliv, jsme bratry. Je to bezprostřední a uklidňující. Po každé cestě se vracím do svého domova a děkuji Bohu za toto bratrství a lásku a za dobré dílo, kterého jsem svědkem. Mí přátelé, jste neuvěřitelní.
Muži v kněžství, vzpomínám si na příběh o učitelce, která se po prázdninách otázala žáků ve třídě, čemu je jejich otcové během letních prázdnin naučili o soběstačnosti. Poté, co se svěřilo několik žáků, učitelka se zeptala Johnnyho, jestli něco udělal i jeho otec. A Johnny odpověděl: „Můj táta mně naučil plavat; zavezl mě doprostřed jezera Utah, vyhodil mě z lodi a řekl mi, ať doplavu zpátky ke břehu.“ „Noné!“ řekla učitelka, „to jsi musel mít hodně odvahy.“ A Johnny odpověděl, „Nebylo to tak špatné po tom, co jsem se dostal ven z toho pytle.“ Ano, moji mladí přátelé, život bude náročný, ale náš Otec v nebi nám dal prostředky, abychom tímto životem bezpečně prošli. Pojďme o nich chvilku hovořit.
Pán si přeje, abyste na své cestě po této zemi obdrželi ty nejkrásnější zážitky. Může to být nádherná cesta naplněná doslova tisíci báječnými zážitky a duchovními svědectvími v případě, že si uchováte směr přes mnohá rozhodnutí, která vás na ní čekají. Cesta, kterou nám dal náš Otec na nebesích, je jasně vyznačená, ale jsou to právě postupy a způsoby světa, které vás mohou zmást. Ale mějte na paměti: „Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo“ (1. Petrova 2:9). Vy jste těmi prostředníky, skrze které pozná celý svět pravdu a dobro a věčný život. My všichni se na tom podílíme. Jak řekl Pán Josephu Smithovi v roce 1831, my všichni budeme potřebovat „srdce a ochotnou mysl“ (NaS 64:34).
Mladí muži, život je věčný. Pán Ježíš Kristus a Jeho služebníci nám dávají naději a vydávají světu svědectví, že cesta, kterou jsme nastoupili, začala v přítomnosti našeho Otce a pokračuje zpět domů k našemu Otci v nebi, abychom žili navěky. My všichni předáváme světu tuto dobrou zprávu. Je to nebeské poselství věčně trvajícího života a věčně trvajících vztahů - dokonce věčných manželství a rodin. Nic nemůže převýšit jeho význam, jeho hodnotu, jeho slib. S touto znalostí a láskou můžeme pomoci přetvářet naděje a sny a pomoci ostatním nalézt věčné pravdy a vnitřní mír a bezpečí, jenž poskytuje.
Pro příklad si vezměme mého přítele Boba, který bděl nad jedním starším, který kouřil. Téměř každé ráno se vídal se svým bratrem v evangeliu, který patřil do téhož kvora, a modlil se s ním, aby mu pomohl překonat jeho slabost, kouření. Pak mu věnoval sáček bonbónů nebo balíček žvýkaček, aby si je bral během dne místo cigarety. Později měl Bob možnost vidět tohoto muže, jak mají se svou manželkou spojené ruce na chrámovém oltáři, aby byli zpečetěni na věčnost. Čím byla způsobena tato změna a co napomohlo k uskutečnění těchto věcí? Bylo to evangelium a „srdce a ochotná mysl“.
S vámi, mladými lidmi, bych se rád podělil o několik myšlenek, jež vám pomohou vytvořit právě takové „srdce a ochotnou mysl“. Zaprvé: my svědčíme tomuto světu, že Bůh existuje a že poslal svého milovaného Syna, aby určil důležitost této cesty na zemi a zpět. Poskytl plán k úspěšnému zvládnutí této cesty. Na nás pouze je, abychom doufali „v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou“ nespoléhali (Přísloví 3:5). Lidské filosofie tu budou vždy, nepřinášejí ale slib věčného života, ale ani pokoje na této zemi. Skládejte v Pána vaši úplnou důvěru. Jeho Písma a proroci o Něm svědčí a udávají směr.
Zadruhé: Bůh, skrze Svého Syna Ježíše Krista, stanovil hranice. Těmi jsou přikázání, jež nám dává, aby nám pomohl bezpečně jít po cestě. Pokud máme „srdce a ochotnou mysl“, jsme poslušni těchto přikázání, procházíme procesem změny, který pozměňuje způsob našeho myšlení, naše pocity, to, jak se oblékáme, jak žijeme, co jíme a pijeme, a způsob, jakým sloužíme druhým. Jak řekl Alma mladší: „a tak se stanou novými tvory“ (Mosiáš 27:26). Tyto hranice nás ochraňují. Jsou nezbytné pro naši bezpečnou cestu.
Když mi bylo pět let, moje matka mi pomáhala učit se o hranicích, když mi téměř denně říkávala: „Jimmy, nezdržuj se poblíž pohyblivého písku,“ který byl vzdálen asi dvě stě stop od našeho domu. No, hádejte, co asi Jimmy se svými kamarády udělal? Samozřejmě že jsme tam šli. Když jsme se k pohyblivému písku přiblížili, jeden z mých kamarádů vkročil do tohoto poněkud mokrého, na pohled tmavého písku. Vypadal skoro stejně jako písek okolo. Nejprve se jeho nohy ani nepohnuly, a tak jsme se všichni smáli. Ale potom se propadly trošku hlouběji a on začal panikařit. Nemohl se dostat z písku ven a začal křičet. My ostatní jsme běželi, jak nejrychleji jsme mohli, do domu jednoho kovboje a z plných plic jsme volali o pomoc. Muž hbitě popadl provaz a běžel s námi zpět k chlapci, který byl nyní v písku až po pás. Rychle chytil chlapce do lasa a my jsme provaz drželi, zatímco on přiložil kládu a vylezl na ni, aby vytáhl chapce z pohyblivého písku.
Učíme se, že přestoupíme-li Pánovy hranice, často se chytíme do různých druhů takovýchto pohyblivých písků. Cesty světa jsou často jako tento pohyblivý písek a mohou být velmi zničující. Snaží se nás odvést od Pánových hranic-Jeho přikázání. Tyto světské způsoby (drogy, alkohol, kouření, společný život bez uzavřeného manželství, některá hudba a tak dále a tak dále) se:
zdají velmi lákavé,
jeví jako běžný způsob života,
jeví jako všemi přijatelné a
jsou vychvalovány v televizi, v kinech, na Internetu, na videokazetách a tak dále.
Tyto věci nás vedou ven, za hranice, které stanovil Pán. Jestliže se jich držíme, přinášejí zármutek a zničené zdraví, finanční a další problémy.
Pánovy hranice jsou stanoveny ve vašich brožurách K všeobecnému prospěchu mládeže a jsou jasným a velkým požehnáním každému, kdo je následuje. Vycházíme jako misionáři i jako členové, abychom pomohli lidem nalézt Pánova přikázání neboli hranice a ctít je. Činíme-li tak se „srdcem a ochotnou myslí“, nebo jinými slovy dychtivě, radostně a nadšeně, jako president Hinckley, když cestuje po světě, staneme se jinými, vnímavými a vděčnými za každou příležitost, kterou máme.
Zatřetí: říkám vám, mladým, ale i vám, kteří jste staří, začínejte s myšlenkou na konec. Kde chcete být, až vám bude 19 nebo až budete v důchodu? Na misii? Rozhodněte se ještě dnes večer. Já vám slibuji, že až vás Bůh na vaši misii povede, změní to život váš i život jiných. Vše, co požaduje, je „srdce a ochotná mysl“. Až budete změněni a uvidíte, jak se mění druzí, budete ohromeni, že můžete vykonat tolik dobra.
Jistě si umíte představit mé překvapení, když na svědeckém shromáždění v Bari, v Itálii, povstal mladý muž a řekl: „Kdyby nebylo bývalo misionářů, dnes bych zde nebyl.“ Pak pokračoval a mluvil o tom, jak Starší Ben Walton a James Paramore našli jeho matku a prarodiče v Paříži, ve Francii, před 30 lety. Po mnoha schůzkách byla rodina pokřtěna. Tento syn sloužil nyní na misii. Později jsem se dozvěděl, že v průběhu let bylo touto rodinou pokřtěno 170 lidí. Měl jsem výsadu sloužit na misii a dva a půl roku, které jsem tam strávil, bylo pro mé svědectví rozhodující. Nikdy nemohu Pánovi dostatečně poděkovat.
Vydávám svědectví o tom, že Bůh žije, že Jeho Syn je Vykupitelem tohoto světa a že toto evangelium požehná veškerému lidstvu. Nechť my všichni:
Důvěřujeme Bohu a Jeho Synovi.
Žijeme mezi hranicemi, které stanovili.
Začínáme s myšlenkou na konec, se „srdcem a ochotnou myslí“.
Pamatujte, co řekl Pán: „Těch, kteříž mne ctí, poctím“ (1.Samuelova 2:30). Nechť je nám toto naší cestou, ve jménu Ježíše Krista, amen.
Previous
