Na nebezpečné cestě President Thomas S. Monson První rádce v Prvním předsednictvu V dnešní době probíhá bitva o to, které důležité vlivy se uplatní v životě mladých mužů. Jednoduše řečeno, je to zápas mezi rozhodnutím činit dobro nebo činit zlo. 16. července 1945 vyplula loď Spojených států Indianapolis z vojenské loděnice Mare Island v Kalifornii s tajným nákladem k ostrovu Tinian v souostroví Mariany. Náklad obsahoval nesmírně důmyslné zařízení, které mohlo docela dobře ukončit druhou světovou válku a veškeré utrpení, výčitky svědomí a smrt, které ji doprovázely. Loď dopravila náklad 26. července a bez ochranného doprovodu zamířila směrem na Leyte na Filipínách. Protože cestovali přes nepřátelské vody ve Filipínském moři, kapitán měl rozkazy, aby podle vlastního uvážení s lodí kličkoval, aby zabránil odhalení a útoku ze strany nepřítele. Kapitán selhal, neudělal to. Těsně před půlnocí v neděli 29. července, když Indianapolis pokračovala směrem do zálivu Leyte, byl tento těžký křižník odhalen nepřátelskou ponorkou. Ponorka se až na periskop ponořila a tak snadno zabránila tomu, aby byla zpozorována. Ze vzdálenosti asi 1400 metrů vypálila vějířovitě salvu šesti torpéd. Když torpéda zasáhla cíl, výbuchy munice a leteckého paliva odtrhly příď křižníku a zničily energetickou centrálu. Důstojník obsluhující vysílačku nemohl bez elektřiny vyslat volání o pomoc. Když byl vydán rozkaz opustit loď, musel být předáván ústně, neboť žádná komunikační zařízení nefungovala. Pouhých 12 minut po zasažení se záď vzpřímila do výšky 30 metrů a loď se potopila do mořských hlubin. Z posádky, která čítala skoro 1 200 mužů, bylo asi 400 zabito okamžitě nebo se potopilo s lodí. Asi 800 mužů potopení lodi přežilo a zůstalo na hladině. O čtyři dny později, 2. srpna 1945, si pilot letadla Lockheed Ventura při kontrolním letu všiml, že je na vodní hladině neobvyklá olejová skvrna, a letěl nad ní 24 kilometrů. Pak osádka letadla spatřila ty muže, kterým se podařilo přežít potopení lodi Indianapolis. Začaly velké záchranné práce. Do této oblasti spěchaly lodě a byla tam vyslána letadla, aby mužům shazovala potraviny, vodu a potřeby pro přežití. Asi z osmi set těch, kteří se dostali na hladinu, zůstalo naživu jen 316. Zbytek padl za oběť zrádnému moři plnému žraloků. Za dva týdny 2. světová válka skončila. Potopení Indianapolis, nazývané „poslední velkou námořní tragédií 2. světové války“, je nyní legendou. Můžeme se něčemu naučit z hrozného zážitku oněch mužů, kteří byli na palubě Indianapolis? Šli cestou nebezpečí. Nebezpečí číhalo; nepřítel prohledával tuto oblast. Loď jela kupředu bez ohledu na příkaz kličkovat, a tak se stala snadným terčem. Výsledkem byla katastrofa. Toho dne, kdy Indianapolis vyplula směrem na Leyte, jsem vstoupil do námořnictva Spojených států. V námořnickém výcvikovém středisku poblíž San Diega v Kalifornii jsem prodělal extrémně náročný výcvik v táboře pro nováčky a intenzivní výcvik v bojových akcích. Konečně jsme dostali první propustku. Dostali jsme pokyn, že ti, kteří umějí plavat, pojedou autobusem námořnictva do San Diega, zatímco ti námořníci, kteří neuměli plavat, měli zůstat a zúčastnit se plaveckého kursu. Jak jsem byl rád, že jsem uměl plavat, a to už řadu let. Potom přišel neočekávaný rozkaz. My, kteří jsme odpověděli, že umíme plavat, jsme byli odveleni stranou - ne do čekajícího autobusu, ale k plaveckému bazénu základny. Shromáždili jsme se na tom konci bazénu, kde byla hloubka, řekli nám, abychom se svlékli a pak jsme dostali rozkaz, abychom jeden po druhém naskákali do bazénu a přeplavali ho. Většina to dokázala s nepatrným úsilím a nedočkavě se těšila na cestu autobusem do San Diega. Byli tam ale muži, kteří nemluvili pravdu, kteří odpověděli, že umějí plavat, ale ve skutečnosti neuměli. V jejich případě poddůstojníci čekali, až se dvakrát nebo třikrát potopili pod hladinu a pak jim nabídli bambusovou tyč, aby je odtáhli do bezpečí. Co se z toho můžeme naučit? Mluvte pravdu. Kdybyste byli na nebezpečné cestě, mohlo by vám to nakonec zachránit život. Naše cesta smrtelností nás čas od času zavede do nebezpečných situací. Existuje silniční mapa, která by nás zavedla do bezpečí? Existují lidé, na které se můžeme obrátit s prosbou o pomoc? Dovolte, abych vám dnes večer nabídl šest silničních značek, které vás zavedou, když na ně budete dbát a když je budete následovat, do bezpečí. Jsou to: 1. Vyberte si dobré přátele. 2. Hledejte vedení u svých rodičů. 3. Studujte evangelium. 4. Dodržujte přikázání. 5. Služte s láskou. 6. Buďte konkrétní v modlitbách. V dnešní době probíhá bitva o to, které důležité vlivy se uplatní v životě mladých mužů. Jednoduše řečeno, je to zápas mezi rozhodnutím činit dobro nebo činit zlo. Moroni v dávných dobách nabídl tuto radu: „Neboť vizte, duch Kristův je každému člověku dán, aby rozlišoval dobro od zla, proto vám ukazuji, jak máte usuzovati; neboť všechno, co nabádá konati dobro a přesvědčuje k víře v Krista, jest vysláno mocí a darem Kristovým; proto můžete s dokonalou znalostí věděti, že to od Boha jest. Co však člověka přemlouvá, aby konal zlo, nevěřil v Krista, jej popíral a Bohu nesloužil, to, tak můžete věděti se znalostí dokonalou, od ďábla jest.“1 Dovolte mi prosím, aby se s vámi podělil o jednu či dvě myšlenky, které se týkají jednotlivých dopravních značek, které jsem uvedl, aby vás ochránily před nebezpečnou situací. 1. Vyberte si dobré přátele. Přátelé se podílejí na tom, jaká bude vaše budoucnost. Budete mít sklon být jako oni a být tam, kam oni se rozhodnou jít. Pamatujte na to, že cesta, po které jdeme v tomto životě, vede k cestě, po které půjdeme v životě příštím. V průzkumu, který byl proveden ve vybraných sborech a kůlech Církve, jsme poznali jednu nanejvýš závažnou skutečnost: lidé, jejichž přátelé měli sňatek v chrámu, měli obvykle sňatek v chrámu, zatímco ti, jejichž přátelé neměli sňatek v chrámu, obvykle sňatek v chrámu neměli. Tentýž fakt se týkal také misionářské služby na plný úvazek. Zdálo se, že vliv jednoho přítele je velice závažným faktorem - dokonce rovnocenným k naléhavému nabádání rodičů, výuce ve třídě nebo blízkosti chrámu. Přátelé, které si zvolíte, vám budou buď pomáhat, nebo vás budou brzdit na cestě k úspěchu. 2. Hledejte vedení u svých rodičů. Vaše matka, váš otec, vaše rodina, oni všichni vás milují a modlí se za vaše věčné štěstí. Otcové, buďte příkladem pro své syny. Ukazujte jim cestu, po které mají jít. Kráčejte s nimi ve spravedlnosti a s vírou. Buďte pomalí v odsuzování. V jedné vysokoškolské učebnici jsem četl příběh, který potvrzuje moudrost této rady. V jedné velké továrně, kde bylo mnoho strojů, zaměstnanci museli pracovat jako tým, aby měli dobré výsledky. Pracovní skupina u jednoho stroje byla postižená tím, že jeden pracovník často přicházel pozdě. Předák ostře opozdilce napomenul a řekl mu: „Jestliže přijdeš znovu do práce pozdě, dostaneš padáka!“ Hned příští den přišel provinilec opět pozdě. Třídě byla položena otázka: „Co byste udělali, kdybyste byli předákem?“ Asi polovina třídy řekla: „Dodržel bych slovo a toho člověka bych vyhodil.“ Druhá část třídy měla slitování a odpověděla: „Dal bych mu ještě příležitost.“ Instruktor nám potom řekl správnou odpověď: „Já bych se ho zeptal, proč přišel pozdě. Jeho nedochvilnost by klidně mohla být zcela ospravedlnitelná.“ 3. Studujte evangelium. Ježíš nás vyzývá: „Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám. Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým.“2 Pán v této dispenzaci prohlásil: „Učte se . . . slova moudrosti z nejlepších knih, bádejte po moudrosti studiem a vírou.“3 Osvojte si touhu poznat Pána, porozumět Jeho přikázáním a následovat Ho. Potom paprsky naděje rozptýlí stíny zoufalství, smutek se promění v radost a pocit ztracenosti v proudu života se rozplyne a nahradí ho jisté poznání, že Nebeský Otec myslí na každého z nás. 4. Dodržujte přikázání. Rozhodněte se, že budete sloužit Bohu. Učte se Jeho slovům a následujte je. Mladý nositel Aronova kněžství, aktivní skaut, shrnul zásadu rozhodování, když před komisí, která posuzovala jeho postup mezi skauty-hvězdy, odpověděl na otázku, jaký význam má pro něj skaut, slovy: „Pomáhá mi dělat to, co mám, a odrazuje mě od toho, co dělat nemám.“ Uspěl. Dále nám to bude připomínat přísloví: „Nemůžete udělat nic správného, když budete dělat to, co je špatné, a nemůžete udělat nic špatného, když budete dělat to, co je správné. A připomeňme si slova velmi dobře známé náboženské písně: Správně zvol, když se rozhoduješ v práci, k tomu tě Duch Páně nabádá. Správně zvol, měj vždy dobro ve svém srdci, tam světlo Páně dopadá.4 President George Albert Smith, osmý president Církve, radil: „Stůjte na Pánově straně.“5 5. Služte s láskou. Z „Mluveného slova“ pochází tato rada: „Máme povinnost sami vůči sobě odhalit své talenty a najít příležitosti podělit se o ně. A máme povinnost pomáhat své rodině, přátelům a sousedům a využívat přitom své schopnosti. I když se nám zdá, že se nám nedostává odvahy, že jsme osamocení nebo někdy neužiteční, musíme pamatovat na to, že Bůh každému z nás dal velké možnosti. My všichni zaujímáme určité místo v životě i v životě těch, které milujeme.“6 Ježíš byl ztělesněním služby. Bylo o něm řečeno, že „chodil, dobře čině“.7 Děláme to, bratří, také tak? Máme mnoho příležitostí, ale některé netrvají dlouho a rychle pominou. Bratří, určitě máte nepřekonatelnou radost, když někdo připomíná radu, kterou jste poskytli, to, jakým jste byli příkladem, co pravdivého jste učili, jaký vliv jste měli, když jste někoho nabádali činit dobro. Vedoucí mladých, pamatujte na radu, kterou apoštol Pavel dal Timoteovi: „Buď příkladem věrných v řeči, v obcování, v lásce, v duchu, u víře, v čistotě.“8 Biskupové, postavte dobré a spravedlivé muže jako vedoucí Aronova kněžství a tytéž požadavky mají být kladeny na vedoucí skautů. Žádný muž není povolán, aby pracoval s mladými, dokud jeho potvrzení o členství není v rukách biskupa. Kromě toho žádný muž není povolán, aby pracoval ve skautu, dokud není plně registrovaný u vedoucí rady skautu a pokud jeho záznam není v souladu s požadavky pro povolání. Tento postup byl mnohokrát vysvětlen, avšak vlci stále přicházejí se záměrem zničit stádo. President Hinckley mě požádal, abych dnes večer tento pokyn zdůraznil. 6. Buďte konkrétní v modlitbách. S Bohem je všechno možné. Muži Aronova kněžství, muži Melchisedechova kněžství, pamatujte na modlitbu proroka Josepha, kterou pronesl v háji, který se nazývá Posvátný. Rozhlédněte se kolem sebe a pohleďte na výsledek této zodpovězené modlitby. Modlitba je zdrojem duchovní síly. Modlitba je propustkou do světa klidu. Jestliže jsme na nebezpečné cestě, naše elektrické vedení - dokonce k Bohu, našemu Nebeskému Otci - není, na rozdíl od křižníku Indianapolis, polámané ani poškozené. Bůh nám pomůže, záleží jen na tom, zda mu dáme ve svém životě možnost tak učinit. Vzpomínám si na zážitek, který se stal před několika lety. Skupina přátel jela po vyšlapané stopě na silných koních Morgan, když jsme dorazili na paseku a před námi se otevřela svěží travnatá louka, přes kterou se vinul malý čistý potůček. Žádný jelen by si nemohl přát lepší domov. Byl tam však nebezpečný úkryt. Mazaný jelen je schopen zaregistrovat sebemenší pohyb v okolním houští; slyší prasknutí větvičky a rozpozná pach člověka. Je zranitelný pouze z jednoho směru - nad hlavou. Lovci ve vzrostlém lese zhotovili plošinu tak vysoko, aby na sebe neupoutali pozornost. Lovci uloví kořist, když se přichází napást a napít, i když je to na mnoha místech zakázáno. Žádná větvička se nezlomí, žádný pohyb nevyruší, žádný pach neodhalí lovcovu přítomnost. Proč? Mohutný jelen se svými vysoce vyvinutými smysly schopnými varovat před hrozícím nebezpečím nemá schopnost pohledět přímo vzhůru a tak zjistit nepřítele. Jeleni jsou na nebezpečné cestě. Člověk tak omezený není. Jeho největší bezpečí spočívá v jeho schopnosti a v jeho touze hledět vzhůru - hledět k Bohu a žít.9 Básník napsal: Ale největším z veškerého Tvého úžasného díla, vrcholným ze všech Tvých plánů je to, že jsi vložil do srdce člověka touhu směřovat vzhůru.10 Bratří, jsme připraveni na plavbu životem? Moře života může být někdy nespoutané. Rozbouřené emoce se mohou kolem nás tříštit jako vlny na rozbouřeném moři. Naplánujte si svou cestu, buďte opatrní, dbejte na stanovená bezpečnostní opatření. 1. Vyberte si dobré přátele. 2. Hledejte vedení u svých rodičů. 3. Studujte evangelium. 4. Dodržujte přikázání. 5. Služte s láskou. 6. Buďte konkrétní v modlitbách. Tímto způsobem se budeme plavit bezpečně v mořích života a dorazíme do domovského přístavu - do samotného celestiálního království Božího. Kéž bychom potom mohli jako námořníci smrtelnosti slyšet aplaus: „To dobře, služebníče dobrý a věrný, . . . Vejdiž v radost pána svého.“11 O tato požehnání se vroucně modlím, ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Moroni 7:16, 17. 2. Matouš 11:28, 29. 3. NaS 88:118. 4. „Choose the Right“, Hymns, č. 239. 5. Conference Report, říjen 1945, 118. 6. „Finding a Niche“, rozhlasové vysílání pořadu Music and the Spoken Word ze dne 15. února 1998. 7. Viz Skutkové 10:38. 8. 1. Timoteovi 4:12. 9. Viz Alma 37:47. 10. Harry Kemp, „God the Architect“, v publikaci Caroline Miles Hill, ed. The World’s Great Religious Poetry (1923), 211. 11. Matouš 25:21.