Byli jste spaseni? Starší Dallin H. Oaks z kvora dvanácti apoštolů Slova spasen nebo spása, tak jak je používají Svatí posledních dnů, mají nejméně šest různých významů. Co řekneme, když se nás někdo zeptá: „Byli jste spaseni?“ Tato otázka, tak běžná v rozhovorech některých křesťanů, může být pro členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů poněkud matoucí, protože my takto obvykle nehovoříme. Máme sklon používat slova „spasen“ nebo „spása“ spíše v hovoru o budoucí události než o něčem, co se již uskutečnilo. Dobří křesťané občas přiřazují odlišné významy některým klíčovým pojmům evangelia, jako je spasen nebo spása. Odpovídáme-li v souladu s tím, co měl tazatel svou otázkou, zda jsme byli „spaseni“, pravděpodobně na mysli, naše odpověď musí znít „ano“. Odpovídáme-li v souladu s různými významy, které slovům spasen nebo spása přiřazujeme my, naše odpověď bude buď „ano“ nebo „ano, ale za určitých podmínek“. I. Pokud rozumím tomu, co mají dobří křesťané na mysli, když hovoří v těchto termínech, jsme „spaseni“, když upřímně prohlásíme nebo vyznáme, že jsme přijali Ježíše Krista jako svého osobního Pána a Spasitele. Tento význam se opírá o slova apoštola Pavla, kterým učil křesťany ve své době: „Vyznáš-li ústy svými Pána Ježíše, a srdcem svým uvěříš-li, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, spasen budeš. Srdcem se zajisté věří k spravedlnosti, ale ústy vyznání se děje k spasení.“ (Římanům 10:9-10.) Pro Svaté posledních dnů pojmy spasen a spása v tomto učení naznačují přítomný smluvní vztah s Ježíšem Kristem, ve kterém, jsme-li poslušní, máme zajištěnu spásu od následků hříchu. Každý upřímný Svatý posledních dnů je podle tohoto významu slova „spasen“. Byli jsme obráceni ke znovuzřízenému evangeliu Ježíše Krista, prošli jsme pokáním a křtem a obnovujeme své smlouvy přijímáním svátosti. II. Slova spasen nebo spása, tak jak je používají Svatí posledních dnů, mají nejméně šest různých významů. Podle některých těchto významů je naše spása zajištěná - jsme již spaseni. Podle dalších významů se o spáse musí hovořit jako o budoucí události (např. 1. Kor. 5:5) nebo jako o budoucí událostí podmíněné (např. Marek 13:13). Ve všech těchto významech nebo druzích spásy ale spása spočívá v Ježíši Kristu a uskutečňuje se skrze něho. Zaprvé: všichni smrtelníci jsou spaseni od trvalé smrti prostřednictvím vzkříšení Ježíše Krista. „Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou.“ (1. Kor. 15:22.) Pokud se týká spasení od hříchu a jeho následků, naše odpověď na otázku, zda jsme byli spaseni či nikoliv, zní „ano, ale za určitých podmínek“. Náš třetí článek víry prohlašuje to, čemu věříme: „Věříme, že prostřednictvím usmíření Krista může být spaseno celé lidstvo poslušností zákonů a obřadů evangelia.“ (Čl. v. 1:3.) Mnoho veršů v Bibli prohlašuje, že Ježíš přišel, aby odňal hříchy světa. (Např. Jan 1:29; Mat. 26:28.) Nový zákon se často odvolává na Boží milost a na spasení prostřednictvím milosti. (Např. Jan 1:17; Skutkové 15:11; Efez. 2:8.) Obsahuje ale také mnoho konkrétních přikázání ohledně osobního chování a mnoho odkazů na důležitost skutků. (Např. Mat. 5:16; Efez. 2:10; Jakub 2:14-17.) Kromě toho Spasitel učil, že musíme vytrvat až do konce, abychom byli spaseni. (Viz Mat. 10:22; Marek 13:13.) Na základě všech učení Bible a na základě objasnění, která jsme obdrželi prostřednictvím moderního zjevení, dosvědčujeme, že očištění od hříchu prostřednictvím Kristova usmíření je podmíněno individuální vírou hříšníka, která se musí projevit poslušností Pánova příkazu činit pokání, být pokřtěn a obdržet Ducha Svatého. (Viz Skutkové 2:37-38.) „Amen, amen pravím tobě:“ učil Ježíš, „Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůž vjíti do království Božího.“ (Jan 3:5; viz také Marek 16:16; Skutkové 2:37-38.) Věřící, kteří prodělali toto požadované znovuzrození rukama těch, kteří k tomu mají pravomoc, jsou již podmínečně spaseni od hříchu, ale nebudou spaseni konečně, dokud nedokončí svou pozemskou zkoušku s požadovaným neustálým pokáním, věrností, službou a vytrváním do konce. Někteří křesťané obviňují Svaté posledních dnů, kteří dávají tuto odpověď, že popírají Boží milost tím, že hlásají, že si mohou vypracovat vlastní spásu. Na tato obvinění odpovídáme slovy dvou proroků Knihy Mormon. Nefi učil: „Neboť my píšeme pilně, abychom svoje děti . . . přesvědčili, aby věřily v Krista a v smíření s Bohem; neboť víme, že z milosti budeme spaseni přese všechno, co můžeme dělati.“ (2. Nefi 25:23.) A co je „všechno, co můžeme dělati“? Jistě to zahrnuje pokání (viz Alma 24:11) a křest, dodržování přikázání a vytrvání až do konce. Moroni naléhal: „Ano, pojďte ke Kristu a buďte v něm dokonalými a popřete v sobě vše nebožské a jestliže vše nebožské v sobě popřete a budete milovati Boha z celého srdce, z celé duše, a ze vší mysli, pak jest milost jeho postačitelná pro vás, abyste prostřednictvím milosti jeho byli v Kristu zdokonaleni.“ (Moroni 10:32.) Nejsme spaseni ve svých hříších, jak by tomu bylo v případě bezpodmínečného spasení, kdy bychom byli spaseni prostřednictvím vyznání Krista a potom se po zbytek života nevyhnutelně dopouštěli hříchů. (Viz Alma 11:36-37.) Jsme spaseni od svých hříchů (viz Helaman 5:10) prostřednictvím každotýdenního obnovování svého pokání a očišťováním prostřednictvím milosti Boha a jeho požehnaného plánu spásy. (Viz 3. Nefi 9:20-22.) Otázka, zda byl člověk, spasen je někdy vyjadřována pojmem zda se „znovuzrodil“. Být „znovuzrozen“ je důvěrně známý výraz v Bibli a Knize Mormon. Jak bylo poznamenáno dříve, Ježíš učil, že pokud se člověk „nenarodí znovu“ (Jan 3:3) z vody a z Ducha, nemůže vstoupit do Božího království (viz Jan 3:5). Kniha Mormon obsahuje mnoho učení o nutnosti „znovuzrození“ nebo „narození z Boha“. (Mosiáš 27:25, viz verše 24-26; Alma 36:24, 26; Mojžíš 6:59.) Když rozumíme těmto veršům z Písma, naše odpověď na otázku, zda jsme se znovuzrodili, zní jasně „ano“. Narodili jsme se znovu, když jsme vstoupili do smluvního vztahu s naším Spasitelem tím, že jsme se zrodili z vody a z Ducha a tím, že jsme na sebe vzali jméno Ježíše Krista. Toto znovuzrození můžeme obnovovat o každém sabatu, když přijímáme svátost. Svatí posledních dnů potvrzují, že ti, kteří se tímto způsobem znovuzrodili, jsou duchovně zplozenými syny a dcerami Ježíše Krista. (Viz Mosiáš 5:7; 15:9-13; 27:25.) Nicméně, abychom zamýšlená požehnání tohoto stavu duchovního znovuzrození uskutečnili, musíme stále dodržovat své smlouvy a vytrvat do konce. V průběhu času se prostřednictvím Boží milosti rodíme znovu jako nová stvoření s novým duchovním rodičovstvím a vyhlídkami na slavné dědictví. Čtvrtý význam výrazu být spasen je být spasen od temnoty nevědomosti o Bohu Otci, o jeho Synu Ježíši Kristu, o účelu života a o určení mužů a žen. Tuto spásu nám dává evangelium oznámené prostřednictvím učení Ježíše Krista. Ježíš učil: „Já jsem světlo světa. Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech, ale bude míti světlo života.“ (Jan 8:12; viz také Jan 12:46.) Všichni jsou spaseni od nevědomosti světlem Kristovým a jeho evangeliem. Pro Svaté posledních dnů být „spasen“ také znamená být spasen nebo vysvobozen od druhé smrti (znamenající konečnou duchovní smrt) ujištěním o království slávy v příštím světě. (Viz 1. Kor. 15:40-42.) Potvrzujeme, že právě tak jako je vzkříšení všeobecné, každý člověk, který kdy žil na tváři země - s výjimkou pouhých několika - je ujištěn o spáse v tomto smyslu. Jak čteme v moderním zjevení: „A toto je evangelium, radostná zvěst . . . Že přišel na svět, ano, Ježíš, aby byl ukřižován pro svět, aby vzal na sebe hříchy světa a posvětil svět a očistil jej od veškeré nespravedlnosti. Že skrze něho všichni mohou být spaseni, které Otec dal do jeho moci a kteří byli jeho prostřednictvím stvořeni. Jenž oslavuje Otce a zachovává všechna díla svých rukou, kromě synů zatracení, kteří popírají Syna, když jim Ho byl Otec zjevil.“ (NaS 76:40-43; zvýraznění přidáno.) Prorok Brigham Young učil tuto nauku, když prohlásil, že „každý člověk, který nezhřeší mimo dosah dne milosti a nestane se andělem ďábla, bude předveden, aby zdědil království slávy.“ (Učení presidentů Církve - Brigham Young, 1997, 288.) Tento význam slova spasen povznáší celou lidskou rasu prostřednictvím milosti našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. V tomto smyslu slova máme všichni odpovědět: „Ano, byl jsem spasen. Buď Bohu sláva pro evangelium a pro dar a milost jeho Syna!“ Konečně, další použití slov spasen a spása, které je důvěrně známé a jedinečné pro Svaté posledních dnů, slouží také k označení oslavení nebo věčného života. (Viz Abr. 2:11.) O tom se někdy mluví jako o „plnosti spásy“. (Bruce R. McConkie, The Mortal Messiah, 4 sv. [1979-81], 1:242.) Tato spása vyžaduje více než pouhé pokání a křest vykonaný patřičnou kněžskou pravomocí. Vyžaduje také uzavření posvátných smluv, včetně věčného manželství, v Božích chrámech a věrnost těmto smlouvám vytrváním do konce. Používáme-li slovo spása ve smyslu „oslavení“, je předčasné, aby kdokoliv z nás ve smrtelnosti řekl, že jsme byli „spaseni“. Tento slavný stav může přijít pouze po konečném soudu toho, kdo je Velkým Soudcem živých i mrtvých. Naznačil jsem, že stručnou odpovědí na otázku, zda je věrný člen Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů spasen nebo znovuzrozen, musí být vroucí „ano“. Náš smluvní vztah se Spasitelem nás přivádí do stavu „spasen“ nebo „znovuzrozen“, který mají na mysli ti, kteří pokládají tuto otázku. Také někteří novodobí proroci používali pojmy „spása“ nebo „spasen“ právě v tomto přítomném smyslu. President Brigham Young prohlásil: „Je to spása dnes a vliv Ducha Svatého dnes, co potřebujeme každý den, aby nás udržovaly ve stavu spasení . . . Chci spásu dnes . . . Život záleží na nás a je na nás, abychom ji obdrželi dnes a nečekali na milenium. Jednejme tak, abychom byli spaseni dnes.“ (Discourses of Brigham Young, vybr. John A. Widtsoe [1954], 15-16.) President David O. McKay hovořil o zjeveném evangeliu Ježíše Krista v tomtéž přítomném smyslu - o „spáse zde - zde a nyní“. (Gospel Ideals [1953], 6.) III. Zakončím tím, že pohovořím o další důležité otázce, kterou mohou členům a vedoucím Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů položit druzí lidé: „Proč posíláte misionáře, aby kázali jiným křesťanům?“ Tato otázka je někdy položena se zvědavostí a někdy se zlobou. Můj nejpamětihodnější zážitek s touto otázkou se přihodil před několika lety tam, čemu jsme tehdy říkali východní blok. Po mnoha letech nepřátelství komunistických režimů vůči náboženství byla těmto zemím náhle a zázračně dána určitá míra náboženské svobody. Když se otevřely tyto dveře, mnoho křesťanských denominací vyslalo své misionáře. V rámci naší přípravy na příchod misionářů vyslalo První předsednictvo členy kvora dvanácti apoštolů, aby se setkali s vedoucími činiteli vlád a církví těchto zemí. Naším úkolem bylo představit se a vysvětlit, co budou naši misionáři dělat. Starší Russel M. Nelson a já jsme navštívili vedoucího představitele pravoslavné církve v jedné z těchto zemí. Byl to muž, který během temných desetiletí komunistických represí pomáhal udržovat světlo křesťanství, aby hořelo. Do svého deníku jsem si poznamenal, že to byl srdečný a laskavý člověk, který na mě zapůsobil jako služebník Páně. Zmiňuji se o tom proto, abyste si nemysleli, že v našem asi hodinovém rozhovoru byl přítomen jakýkoliv duch arogance nebo sváru. Naše návštěva byla příjemná a srdečná, naplněná dobrou vůlí, kterou se má vždy vyznačovat rozmluva mezi muži a ženami, kteří milují Pána a snaží se mu podle svého porozumění sloužit. Hostitel nám vyprávěl o činnosti své církve v období komunistických represí. Popisoval různé obtíže, kterým jeho církev a její práce čelí, když se vymaňuje z tohoto období a snaží se znovu získat postavení v životě země a v srdcích lidí. Představili jsme sebe a základní body své víry. Vysvětlili jsme, že brzy do této země vyšleme misionáře, a řekli jsme mu, jak budou vykonávat svou práci. Zeptal se: „Budou vaši misionáři kázat pouze nevěřícím nebo se budou snažit kázat věřícím?“ Odpověděli jsme, že naše poselství je určeno pro všechny, pro věřící i nevěřící. Pro tuto odpověď jsme uvedli dva důvody - první, že je to naše zásada, a druhý, že je to praktické. Řekli jsme mu, že kážeme věřícím stejně jako nevěřícím, protože naše poselství, znovuzřízené evangelium, významně doplňuje znalosti, štěstí a mír všech lidí. Z praktického hlediska kážeme věřícím stejně jako nevěřícím, protože je nemůžeme rozeznat. Vzpomínám si, že jsem se tohoto vysoce postaveného vedoucího zeptal: „Když stojíte před shromážděním a díváte se do tváří lidí, můžete poznat rozdíl mezi těmi, kteří jsou skutečnými věřícími, a těmi, kteří nejsou?“ Nahořkle se usmál a já jsem cítil, že přiznává, že porozuměl tomu, co jsem mu chtěl říci.“ Prostřednictvím misionářů a členů jde poselství znovuzřízeného evangelia do celého světa. Nekřesťanům vydáváme svědectví o Kristu a dělíme se s nimi o pravdy a obřady jeho znovuzřízeného evangelia. Křesťanům činíme totéž. Dokonce i když je křesťan „spasen“ podle jednoho běžně používaného smyslu toho slova, o kterém jsme hovořili dříve, učíme, že zbývá ještě více toho, čemu se lze naučit, a více toho, co lze zažít. Jak nedávno řekl president Hinckley: „Nevyhledáváme spory. Nedebatujeme. V podstatě druhým jednoduše říkáme: ‚Sneste vše dobré, co máte, a podívejme se, jestli k tomu můžeme něco přidat.‘“ („The BYU Experience“, proslov na shromáždění BYU, 4. listopad 1997.) Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů nabízí všem Božím dětem příležitost učit se plnosti evangelia Ježíše Krista, jak bylo znovuzřízeno v těchto posledních dnech. Nabízíme každému výsadu přijmout všechny obřady spásy a oslavení. Vyzýváme všechny, aby naslouchali tomuto poselství, a všechny, kteří přijímají potvrzující svědectví Ducha, vyzýváme, aby se jím řídili. Tyto věci jsou pravdivé, o tom vydávám svědectví ve jménu Ježíše Krista, amen.