Děti a rodina Starší W. Eugene Hansen z předsednictva sedmdesátníků Pevné rodinné svazky nevzniknou samy od sebe. Vyžaduje to čas. Vyžaduje to závazek, vyžaduje to modlitbu a vyžaduje to práci. Když čteme Písma, je z nich zřejmá Pánova láska k dětem. Pochopitelně tedy: „Dědictví od Hospodina jsou dítky“ (Žalmy 127:3). V Novém zákoně Spasitel vysvětlil závažnost toho, kdyby někdo způsobil zlo nebo pohoršil „jednoho z maličkých těchto“. Jak je uvedeno v Matoušovi, „. . . lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské“ (Matouš 18:6). Jedna z nejdojímavějších scén zaznamenaných v Knize Mormon - která je dalším svědectvím o Ježíši Kristu - se odehrála, když se vzkříšený Pán ukázal nefitskému lidu, který v době Spasitelova příchodu obýval západní polokouli. Během své návštěvy tak láskyplně sloužil malým dětem. Čteme, jak stál uprostřed velkého množství lidí a přikázal jim, aby přivedli dítky svoje, a poklekl uprostřed nich a modlil se za ně k Otci. Slova jím vyslovená byla tak svatá, že nemohla být zapsána. A plakal a vzal malé děti jedno po druhém, a žehnal je. A když zástup vzhlédl k nebi, viděli nebesa otevřená - spatřovali anděle s nebes sestupující. Děti byly obklopeny ohněm a andělé jim sloužili. Když poznáváme lásku Páně k malým dětem, nepřekvapí nás, že ti, kteří reprezentují Pána na zemi dnes, promluvili jasně a mocně o zodpovědnosti, kterou mají rodiče za své děti. Odvolávám se na dokument vydaný Prvním předsednictvem a Radou dvanácti apoštolů nazvaný Rodina: Prohlášení světu. V dokumentu čteme: „Manžel s manželkou mají posvátnou zodpovědnost vzájemně se milovat a vzájemně o sebe pečovat a pečovat o své děti. . . . Rodiče mají posvátnou povinnost vychovávat své děti v lásce a spravedlivosti, starat se o jejich tělesné a duchovní potřeby, učit je vzájemně se milovat a sloužit jeden druhému, dodržovat přikázání Boží a být občany, kteří dodržují zákony, kdekoli žijí. Manželé a manželky - matky a otcové - budou voláni k zodpovědnosti před Bohem za nesplnění těchto povinností.“ (Rodina: Prohlášení světu). To jsou jasná slova, zejména když je pozorujeme ve světle protivníkova neustávajícího útoku na tradiční hodnoty a ve světle vlivu, který to má na rodinu. Začíná být zřejmé, že mnohé musí být učiněno, abychom obrátili trendy, které stále více přivádějí rodinu do nebezpečí. Společnost se v zoufalství obrací ke světským řešením. Jsou organizovány sociální programy. Vládní úřady se angažují v podpoře veřejných fondů a programů při pokusech o změnu destruktivních trendů. Ačkoli lze pozorovat ojedinělé úspěchy, obecné trendy jsou nadále alarmující. Dovoluji si prohlásit, že má-li dojít ke skutečné a trvalé změně, dojde k ní pouze tehdy, když se vrátíme k našim duchovním kořenům. Musíme být poslušni rad proroků. Opět prohlášení o rodině, novodobé zjevení: „Rodina je ustanovena Bohem. . . Děti mají právo na to, aby se narodily v manželském svazku a byly vychovávány otcem a matkou, kteří s naprostou věrností ctí manželské smlouvy. Štěstí v rodinném životě dosáhneme s největší pravděpodobností tehdy, když je založeno na učení Pána Ježíše Krista. Úspěšná manželství a rodiny jsou založeny a udržovány na zásadách víry, modlitby, pokání, odpuštění, úcty, lásky, soucitu, práce a hodnotných odpočinkových činností. Otcové jsou božsky určeni, aby v lásce a spravedlnosti předsedali svým rodinám, a jsou zodpovědni za to, že se postarají o životní potřeby a ochranu svých rodin. Matky jsou zodpovědny především za výchovu svých dětí. V těchto posvátných zodpovědnostech jsou otcové a matky povinni pomáhat jeden druhému jako rovnocenní partneři. Postižení, smrt nebo jiné okolnosti mohou vést k nutným individuálním úpravám. V případě potřeby má poskytnout podporu příbuzenstvo.“ (Rodina: Prohlášení světu.) Když uvažujeme o těchto inspirovaných slovech, uvědomuji si, jakým pro mne bylo požehnáním, že jsem byl vychován v dobrém domově, v domově, kde rodiče měli větší zájem o děti, jež jim Bůh dal, než o získání světské slávy nebo bohatství. Byl jsem druhý nejstarší v rodině s osmi dětmi. Žili jsme na malé farmě v severním Utahu. Peněz bylo poskrovnu, a tak jsem byl požehnán nutností naučit se pracovat v útlém věku. Naše omezené příjmy ve skutečnosti vyžadovaly ode všech dětí, aby byly šetrné a přispívaly k finančnímu úspěchu rodiny, jakmile dosáhly odpovídajícího věku. Můj otec měl oblíbené rčení týkající se lenošení: „Není nic nudnějšího než lenošení, protože při něm nemůžete zastavit, abyste si odpočinuli.“ I když se časy mění, zásady zůstávají stejné. Rodiče v dnešní době musí dávat každému dítěti příležitost přispívat k blahu rodiny. V takové rodině jsou děti šťastnější a v domově je duch lásky a jednoty. Na té malé farmě jsem poznal, že majetek není klíčem ke štěstí a úspěchu. Samozřejmě, že peněz musí být dostatek pro zajištění základních potřeb, avšak peníze samy o sobě zřídkakdy, pokud vůbec někdy, vedou ke štěstí. Naše farma nám rovněž poskytovala příležitost učit se pokoře. Zdálo se, že když jsme měli dobrou úrodu a ceny byly vysoké, brzký mráz nebo krupobití dostatečně zkrátily naše příjmy natolik, že jsme s penězi sotva vyšli. Při několika příležitostech jsem slyšel svého otce poznamenat: „Tato tvrdá škola života mi nevadí, problém je v tom, že jsem neustále zařazován do opakovacího kursu.“ I přes ony stálé finanční problémy jsme měli dobrý život. V našem domově panovala láska. Domov byl místem, kde jsme chtěli být. A bylo pro nás dobré, že jsme získali zkušenost, jaké to je oželet některé naše potřeby, aby mohly být splněny potřeby těch ostatních v rodině. Nábytek v našem obývacím pokoji by se nikdy nedostal na titulní stránku Krásného domova, ale měli jsme dvě velmi důležité věci: měli jsme piáno a měli jsme knihovnu. Jak důležité byly tyto dvě poněkud jednoduché věci při rozvoji tvořivých talentů a zájmů, tak důležitých v letech našeho dětství! Vliv dobré hudby a dobrých knih přetrval do další generace. Dokonce ani televize nenahradila piáno a knihovnu v životě našich rodin. Byli jsme také požehnáni tím, že jsme měli matku a otce, kteří pracovali jako rovnocenní partneři při plnění té velice důležité zodpovědnosti, kterou je výchova rodiny. Mnohému jsem se naučil, když jsem je sledoval, jak učí své děti tím nejúčinnějším způsobem - svým příkladem. Otec mne naučil povinnosti a pravé lásce k bližnímu, když jsem jej viděl, jak při mnoha příležitostech zanechal své vlastní práce, aby šel pomáhat členům sboru. Víře, když jsem naslouchal, jak se modlí, a když jsem sledoval, jak dává kněžská požehnání členům rodiny a ostatním. Lásce, když jsem sledoval, jak něžně ošetřuje své staré rodiče. Správným zásadám, když využíval různé zážitky a běžné události k tomu, aby mě učil cestě, kterou chtěl, abych následoval. Spolehlivosti, když mi koupil budík a když mi potom, během studia na střední škole, dal za úkol podojit ráno a večer pět krav. Naučil mě čestnosti, neboť mohu opravdu říci, že jsem jej nikdy neviděl učinit něco nečestného. Také maminka mne naučila spoustu věcí. Naučila mne: Šetrnosti, když praktikovala ducha přísloví pionýrů - zužitkuj to, opotřebuj to, vyrob si to nebo se bez toho obejdi. Oběti, když jsem ji mnohokrát viděl, jak si odřekla, aby mohla dát dětem. Cudnosti, když nám velmi záhy v našem životě dala najevo, že od svých dětí očekává, že budou morálně čisté. Lásce, když jsem viděl a cítil matčinu lásku v našem domově. Laskavosti, neboť mohu upřímně říci, že jsem ji nikdy neviděl učinit něco nelaskavého. Děkuji Pánu za milující rodiče, kteří mne učili jak duchovním, tak morálním hodnotám, a kteří nám moudře ukázali, že existují jisté neměnné hodnoty - mezi nimi je to návštěva církevních shromáždění, placení desátku, čtení Písem a úcta k rodičům a církevním vůdcům. A co bylo nejvýznamnější, učili nás svým příkladem, ne pouze tím, co říkali. Při posilování rodiny je zásadní uvědomit si, že pevné rodinné svazky nevzniknou samy od sebe. Vyžaduje to čas. Vyžaduje to závazek, vyžaduje to modlitbu a vyžaduje to práci. Rodiče si musejí uvědomit svou zodpovědnost a ochotně ji přijmout. Radost a štěstí, které budou výsledkem, jsou nepopsatelné. Náš milovaný prorok, president Hinckley, nám radí: „Neustále vychovávejte a milujte své děti. . . Mezi vším, co máte, není nic tak drahocenné, jako jsou vaše děti.“ (Citováno v Church News, 3. října 1996, 2.) Zanechávám s vámi své svědectví, že prohlášení o rodině, na které jsem se odvolával, je novodobé zjevení, které nám seslal Pán prostřednictvím svých proroků posledních dnů. Bůh žije, Ježíš je Kristus a toto je Jeho Církev, ve jménu Ježíše Krista, amen.