Pomocné sdružení President Boyd K. Packer Zastupující president kvora dvanácti apoštolů Sestry, musíte postoupit od představy, že pouze navštěvujete Pomocné sdružení, k uvědomění si, že do něho patříte! Mým cílem je neodborně doporučit Pomocné sdružení - povzbudit všechny ženy, aby se k němu připojily a aby se ho účastnily, a povzbudit vedoucí kněžství na všech úrovních působení, aby pracovali tak, aby Pomocné sdružení vzkvétalo. Pomocné sdružení bylo zorganizováno a pojmenováno proroky a apoštoly, kteří jednali s božskou inspirací. Má slavnou historii. Vždy poskytovalo povzbuzení a podporu pro ty, kteří byli potřební. Něžná ruka sestry jemným dotykem uzdravuje a povzbuzuje, a to ruka muže, i když má sebelepší záměry, nemůže nikdy tak zcela zastoupit. Pomocné sdružení inspiruje ženy a učí je, jak zkrášlit svůj život tím, co ženy potřebují - věcmi, které jsou milé nebo dobropověstné nebo chvályhodné.1 První předsednictvo naléhá na všechny ženy, aby se podílely na jeho práci, „protože práce Pomocného sdružení zahrnuje intelektuální, kulturní a duchovní hodnoty, které se nenacházejí v žádné jiné organizaci a které uspokojují všechny hlavní potřeby jeho členek.“2 Pomocné sdružení vede matky, když vychovávají své dcery a když vštěpují manželům a synům a bratrům zdvořilost a odvahu a skutečně všechny ctnosti, které jsou základní pro každého dobrého člověka. Tak jako je v zájmu žen a dívek, aby Pomocné sdružení prosperovalo, tak skoro stejně důležité je jeho prosperování i pro muže a chlapce. Před lety byla sestra Packerová a já v Československu, tehdy to bylo za železnou oponou. Nebylo jednoduché získat víza, a my jsme museli být velmi opatrní, abychom neohrozili bezpečnost a životní podmínky našich členů, kteří se po generace snažili zachovat svou víru živou v podmínkách nevýslovného útlaku. Nikdy nezapomenu na shromáždění, které se konalo v jedné horní místnosti. Rolety byly staženy. Přestože to bylo v noci, každý z účastníků přicházel v různou dobu, jeden z jedné strany, druhý z jiné, aby na sebe neupoutávali pozornost. Shromáždění se zúčastnilo 12 sester. Zpívali jsme náboženské písně Sionu ze zpěvníků, ve kterých byla jen slova bez not a které byly vytištěny před více než 50 lety. Lekce z okruhu Duchovní život byla s uctivostí podána pomocí ručně připravené příručky. Několik stránek církevní literatury, které jsme jim mohli přinést, bylo napsáno večer na psacím stroji, s dvanácti kopiemi přes uhlový papír, abychom se mohli podělit o několik drahocenných stránek s co možná nejvíce členy. Řekl jsem těmto sestrám, že patří k největší a ve všech směrech k nejvelkolepější ženské organizaci na zemi. Citoval jsem to, co řekl prorok Joseph Smith, když on a Bratří organizovali Pomocné sdružení: „Otáčím nyní klíčem v [zájmu všech žen].“ Tato společnost je organizována „v souladu s vaší přirozeností. . . Stojíte nyní v situaci, ve které můžete jednat podle těch sklonů, [které jsou vám vlastní]. . . Když budete žít podle [těchto] výsad, nelze zadržet anděly, aby nebyli vašimi společníky. . . Jestliže toto sdružení bude naslouchat radám Všemohoucího prostřednictvím vedení Církve, budou mít moc přikazovat královnám ve svém středu.“3 Byl tam Duch. Jemná sestra, která řídila shromáždění s vlídností a uctivostí, neskrývala pláč. Řekl jsem jim, že jsem byl pověřen, abych po návratu mluvil na konferenci Pomocného sdružení; mohl bych předat od nich poselství? Několik z nich napsalo krátký dopis; všechny vzkazy, každý z nich, byl v duchu dávání - nic nepožadovaly. Nikdy nezapomenu na to, co jedna sestra napsala: „Malý kruh sester posílá své srdce a myšlenky všem sestrám a prosí Pána, aby nám pomohl jít dál.“ Slova kruh sester mě inspirovala. Spatřil jsem je, jak stojí v kruhu, který přesahuje tuto místnost a obepíná tento svět. Zachytil jsem stejnou vizi, kterou měli apoštolové a proroci před námi. Pomocné sdružení je nyní více než kruh; spíše se podobá tkanině z krajky, která se rozprostírá napříč kontinenty. Práci Pomocného sdružení řídí Melchisedechovo kněžství, neboť „všechna další zplnomocnění a všechny úřady v Církvi jsou přídavky tohoto kněžství.“4 Bylo organizováno „po vzoru kněžství.“5 Vy sestry možná budete překvapené, když se dovíte, že potřeby mužů jsou zřídka, pokud vůbec, probírány na kněžských kvorech. Určitě do nich nejsou ponoření. Diskutují o evangeliu, kněžství a rodině! Když se budete řídit tímto vzorem, nebudete ponořené do tak zvaných potřeb žen. Když postavíte na první místo svou rodinu a službu ve své organizaci, každá vaše potřeba bude naplněna, každý nedostatek bude odstraněn, každé ublížení bude napraveno, nyní nebo ve věčnostech. Ve vašem okolí je mnoho veřejných aktivit, které jsou hodny vaší podpory. Pak existují další, které jsou špatné, neboť narušují ty hodnoty, které jsou základní pro šťastnou rodinu. Nepřipusťte, abyste byly organizovány pod jiným praporcem, který nemůže naplnit vaše pravé potřeby. Neodchylujte se od směru, který dalo generální předsednictvo Pomocného sdružení. Cílem, který vyhlásilo, je přivádět ženy a rodiny ke Kristu. Jako misijní president jsem navštívil konferenci Pomocného sdružení misie. Naše misijní presidentka Pomocného sdružení, poměrně nedávno obrácená, oznámila něco o opravě směru. Některá místní sdružení sešla z cesty a ona je vyzvala, aby se těsněji přimkla ke směru stanovenému generálním předsednictvem Pomocného sdružení. Jedna sestra ve shromáždění se postavila a vyzývavě jí řekla, že nejsou ochotny řídit se její radou, a dodala, že jsou výjimkou. Trošku znervózněla a obrátila se na mne s prosbou o pomoc. Nevěděl jsem, co mám dělat. Neměl jsem zájem postavit se prudkosti té ženy. Proto jsem pokynul, aby pokračovala. Pak přišlo zjevení! Tato milá presidentka Pomocného sdružení, malá a poněkud fyzicky handicapovaná, řekla s něžnou pevností: „Drahá sestro, nechtěly bychom se v prvé řadě starat o výjimky. Nejprve se postaráme o pravidla a pak se podíváme na výjimky.“ Oprava směru byla přijata. Její rada je dobrá pro Pomocné sdružení, kněžství i pro rodiny. Když stanovíte pravidla a zahrnete výjimku v téže větě, výjimka je přijata jako první. Bratří vědí, že patří do kvora kněžství. Příliš mnoho sester si však myslí, že Pomocné sdružení je pouze třída, kterou navštěvují. Stejný pocit sounáležitosti s Pomocným sdružením oproti pouhému navštěvování třídy musí být posilován v srdci každé ženy. Sestry, musíte postoupit od představy, že pouze navštěvujete Pomocné sdružení, k uvědomění si, že do něho patříte! Ať muži vlastní jakoukoliv míru kněžské moci a pravomoci - ať nashromáždí jakoukoliv míru moudrosti a zkušeností - bezpečí rodiny, neporušenost nauky, obřadů, smluv a vskutku budoucnost Církve spočívá stejnou měrou na ženách. Opevnění domova a rodiny je značně posíleno, když manželka a matka a dcery patří do Pomocného sdružení. Žádný muž neobdrží plnost kněžství bez ženy po svém boku. Neboť žádný muž, jak řekl prorok, nemůže obdržet plnost kněžství mimo chrám Páně.6 A na tomto posvátném místě je ona vedle něho. Ona s ním sdílí vše, co on přijímá. Muž a žena přijímají jednotlivě obřady obsažené v obdarování. Ale muž nemůže postoupit k nejvyšším obřadům - k pečeticím obřadům - bez ní po svém boku. Žádný muž nedosáhne božského oslaveného stavu dobrého otcovství, leda jako dar od své ženy. Sestry mají být doma i v Církvi oceňovány pro jejich pravou podstatu. Buďte opatrné, abyste nevědomky nepodporovaly vlivy a činnosti, které mají sklon vymazat rozdíly mezi mužstvím a ženstvím, které jsou dané od přirozenosti. Muž, otec, může dělat mnohé z toho, co se obvykle pokládá za ženskou práci. A žena a matka může dělat mnohé z toho - a když je třeba, většinu z toho - co se obvykle pokládá za práci muže, aniž by to ohrozilo jejich odlišné role. Přesto vedoucí a zvláště rodiče si mají uvědomit, že existuje výrazná mužská přirozenost a výrazná ženská přirozenost a že jsou důležité pro základ domova a rodiny. Cokoliv narušuje nebo zeslabuje tento rozdíl nebo má sklon ho vymazat, narušuje rodinu a zmenšuje vyhlídku na štěstí všech, kterých se to týká. Způsob, jakým kněžství působí v domově, se liší od toho, jak působí v Církvi. V Církvi je naše služba dána povoláním. V domově je naše služba dána naší volbou. Povolání v Církvi je zpravidla dočasné, neboť po něm přichází uvolnění. Naše místo v domově a v rodině, které je založené na naší volbě, je navěky a věčně. V Církvi je jasná linie autority. Sloužíme tam, kam jsme byli povoláni těmi, kteří nám předsedají. Doma to je partnerství manžela a manželky, kteří jsou sjednoceni, podílejí se na rozhodnutích a vždy pracují společně. Zatímco manžel, otec, má zodpovědnost za dobré a inspirované vedení, jeho manželka není ani za ním ani před ním, ale po jeho boku. Vedoucí Pomocného sdružení, Mladých žen a Primárek jsou členky rad sboru a kůlu a mezi nimi je jednota, která vychází z jejich členství v Pomocném sdružení. Práce kněžství samotného je omezována a oslabována do té míry, do jaké míry vedoucí přehlížejí podíl a vliv těchto sester v radách i v domově. Ani bratří, kteří působí jako kvorum kněžství, ani sestry, které zasedají v radách, nesmějí nikdy ztratit ze zřetele - ani na chvilku - jak důležitým místem je domov. Církev působí a připravuje akce, aby kompenzovala to, co chybí v rostoucím počtu disfunkčních rodin, a aby uspokojovala jejich potřeby. Vedoucí kněžství a pomocných organizací, a zvláště rodiče, musí s moudrostí, která pramení z inspirace, dbát na to, aby tyto činnosti nebyly jak pro vedoucí, tak pro členy nepřiměřeně náročné na čas a peníze. Pokud jsou, ponechávají pozorným rodičům příliš málo jak času, tak peněz a je pro ně obtížné působit na své vlastní děti. Buďte opatrní, abyste podporovali a pomáhali, ale abyste nenahrazovali domov. Ve chvíli, kdy rodiče mají pocit, že nevědí co dřív a jednoduše nemohou dělat vše, musí s moudrostí a inspirací posoudit, kolika takových akcí kteréhokoliv druhu se zúčastní, aby to bylo nejlepší pro jejich rodinu. V této věci musí vedoucí kněžství shromáždění v radě věnovat pozornost pohledu sester, matek. Silné Pomocné sdružení má mocný ochranný a uzdravující vliv pro matky a dcery, pro osamocené rodiče, pro osamocené sestry, pro ty, kteří jsou pokročilého věku, pro churavé. Sestry, vy, které jste povolány, abyste sloužily v Primárkách nebo v Mladých ženách, asi chybíte ve třídě Pomocného sdružení, ale nechybíte v Pomocném sdružení; patříte do něho. Mnozí bratří slouží v Aronově kněžství a chybějí na shromáždění svého kvora. Nemějte pocit, že je vám něco upíráno; nikdy si nestěžujte na tuto nesobeckou službu. Sledovali jsme své děti a nyní sledujeme svá vnoučata, jak odcházejí daleko od rodiny kvůli zaměstnání nebo škole. Mají rodinu s jedním nebo dvěma malými dětmi a v podstatě nemají materiální prostředky, s kterými by založily domov. Je nesmírně uklidňující vědět, že bez ohledu na to, kam jdou, čeká na ně církevní rodina. Počínaje dnem, kdy přijedou, on bude patřit do kvora kněžství a ona bude patřit do Pomocného sdružení. Ona tam najde nějakou babičku - někoho namísto své matky, komu bude moci zavolat, když bude mít problémy s vařením nebo s rozponáním, zda neklidné dítě je skutečně nemocné. Najde jistou a moudrou ruku, která zastoupí babičku. Poskytnou slovo útěchy, když bolestné odloučení od domova je příliš dlouhé. Mladá rodina najde bezpečí - manžel v kvorech - manželka v Pomocném sdružení. Jejich nejhlubší smysl je zabezpečit rodinu věčně. Tyto verše se zpívají v Pomocném sdružení: My sestry Sionu pracujem’ spolu; O práce žehnání voláme k Bohu. S úsilím království budujem’ jeho; Zvedáme slabého i unaveného. Andělské návštěvy jsou ženám dány; My sestry vlastníme takové dary: činiti cokoliv vlídně a mile, obšťastnit, požehnat blízké i jiné. Náš cíl je veliký, poslání též: slovem a skutkem pak plnit je běž. Duch boží učením moudrost nám dá, jen cesta taková vždy úspěch má.7 Uzavírám tím, čím jsem začal - mým cílem je doporučit Pomocné sdružení, vydat svědectví, že Ježíš je Kristus a že toto sdružení bylo založeno inspirací; a prosím o požehnání pro sestry, které se ho účastní. Ve jménu Ježíše Krista, amen. ODKAZY 1. Viz Články víry 1:13. 2. A Centenary of Relief Society (1942), 7. 3. History of the Church, 4:607, 605. 4. NaS 107:5. 5. Sarah M. Kimball, „Auto-biography“, Woman’s Exponent. 1 Sept. 1883, 51. 6. Viz NaS 131:1-3. 7. Emily H. Woodmansee, „As Sisters in Zion“, Hymns, no. 309.