Starší Lynn Grant Robbins
Sedmdesátník
Prohnanou částí [Satanova] plánu je oddělit zlobu od svobody jednání a nechat nás uvěřit, že jsme obětí svých citů, které nemůžeme kontrolovat.
„Mám zde rodinu milou.
Všichni ke mě dobří jsou.“ Toto je naděje každého dítěte vyjádřená slovy jedné z našich písní („Rodiny mohou spolu žít navždy,“
Zpěvník náboženských písní a písně pro děti, 2, čís. 39, zvýraznění přidáno).
Prohlášení o rodině nás učí, že „rodina je středem Stvořitelova plánu“ a že „manžel s manželkou mají posvátou zodpovědnost vzájemně se milovat a vzájemně o sebe pečovat“ a „posvátnou povinnost vychovávat své děti v lásce a spravedlnosti“ („Rodina: Prohlášení světu,“ Liahona, červen 1996).
Rodina je také prvním Satanovým terčem. On vede válku proti rodině. Jednou z jeho taktik je lstivým a mazaným způsobem se vplížit za nepřátelské linie a vstoupit do našeho domova a života.
Poškodí a často zničí rodiny mezi stěnami jejich vlastního domova. Jeho cílem je vyvolat zlobu mezi členy rodiny. Satan je „otcem rozbroje, a dráždí srdce člověčenstva ke hněvu, aby se mezi sebou svářili“ (3. Nefi 11:29, zvýraznění přidáno). Hněv se může stát jednou z přísad do receptu na neštěstí: Rozpal nálady na střední teplotu, přidej několik vybraných slov a uveď do varu; míchej do zhoustnutí; zchlaď; mrazivé pocity udržuj několik dní; podávej studené, k přidání zbyde dost.
Prohnanou částí jeho plánu je oddělit zlobu od svobody jednání a nechat nás uvěřit, že jsme obětí svých citů, které nemůžeme kontrolovat. Slýcháme: „Ztratil jsem rozvahu.“ Ztratit rozvahu je zajímavé slovní spojení, které se stalo běžně používaným rčením. Ztratit něco zahrnuje v sobě „neúmyslnost“, „náhodný“, „nedobrovolný“, „neodpovědný“- neopatrný možná, ale „neodpovědný“.
„Naštval mě.“ Toto je další fráze, kterou slýcháme a která v sobě také zahrnuje nedostatek kontroly a svobody jednání. Podstata této pověry musí být odhalena. Nikdo nás nemůže naštvat. Někdo jiný nás nemůže rozzlobit. Zde se nejedná o nátlak. To, že se rozzlobíme, je vědomá volba, rozhodnutí; proto se můžeme rozhodnout, že se nerozzlobíme.
My se rozhodujeme!
Tomu, kdo říká: „Nemohu si pomoci, ale . . . “, autor William Wilbanks odpovídá: „Nesmysl.“
„Agrese, . . . potlačení zlosti, rozhovor, křik a řev“ to vše jsou naučené postupy jednání ve zlosti. Vybíráme si ten, který se nám v minulosti osvědčil. Všimli jste si někdy, jak zřídka ztrácíme kontrolu, když jsme znechuceni svým nadřízeným, ale jak často to děláme, když nás obtěžují přátelé nebo rodina?“ („The New Obscenity“, Reader’s Digest, Dec. 1988, 24, zvýraznění přidáno)
Když studoval druhým rokem na střední škole, dělal Wilbanks zkoušku do středoškolského oddílu košíkové a obstál. První den na tréninku ho nechal jeho trenér hrát jeden na jednoho, zatímco ho družstvo pozorovalo. Když nedal snadný koš, začal se vztekat, dupat a bručet. Trenér k němu přistoupil a řekl: „Ještě jednou se zkus takle chovat, a už si nikdy v mém družstvu nezahraješ“23. Během dalších tří let již nikdy neztratil rozvahu. Později, když vzpomínal na tuto událost, poznal, jak ho toho dne trenér naučil zásadě, která změnila jeho život: zlost se dá ovládnout.
V překladu Efezským 4:26 od Josefa Smitha se Pavel ptá: „Můžete být zlostní a nehřešit?“ Pán se k tomu zcela jasně vyjádřil: „Kdo má ducha rozbroje, není ode mne, nýbrž jest od ďábla, který jest otcem rozbroje, a dráždí srdce člověčenstva ke hněvu, aby se mezi sebou svářili.
Vizte není mým učením, aby srdce lidí ve zlosti byla proti sobě popouzena, nýbrž jest mým učením, aby takové věci byly odstraněny“ (3.Nefi 11:29-30).
Toto učení neboli přikázání Boží předpokládá svobodu jednání a vyzývá mysl k vědomému rozhodnutí. Pán od nás očekává, že se rozhodneme, že se nerozzlobíme.
To, že se rozzlobíme, ani nemůže být ospravedlněno. Pán říká v Matoušovi 5 v 22. verši: „Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož se hněvá na bratra svého bez příčiny, musí trpěti soud“(zvýraznění přidáno). Je zajímavé, že slova „bez příčiny“ nenacházíme v inspirovaném překladu Josepha Smitha (viz Mat. 5:24) ani ve 3. Nefi 12:22. Když Pán vymazal slova „bez příčiny“, vyloučil jakoukoliv omluvu. „Nýbrž jest mým učením, aby takové věci byly odstraněny“ (3. Nefi 11:30). Můžeme odstranit zlobu, tak jak nás učí a přikazuje nám.
Zloba je naslouchání Satanovu vlivu tím, že se vzdáváme sebekontroly. Je to hříšná myšlenka, která vede k nepřátelským pocitům a chování. Je to rozněcovač zlosti řidičů na dálnici, vzplanutí na sportovištích a zabydlení násilí v domovech.
Zlost, pokud není kontrolována, způsobí výbuch krutých slov a jiných forem citového týrání, které zraňují jemné srdce. To „což z úst pochází“ říká Spasitel, „toť poškvrňuje člověka“ (Matouš 15:11). David O. McKay řekl: „Ať muž a žena nikdy na sebe nemluví příliš nahlas, ledaže by v domě hořelo“ (Stepping Stones to an Abundant Life, comp. Llewely R. McKay (1971), 294).
Fyzické násilí je zloba bez absolutní kontroly, nikdy není ospravedlněno a vždy je nespravedlivé.
Zloba je primitivní pokus vyvolat v druhých pocity vinny nebo nelidský způsob, jak druhé napravit. Je to milně nazýváno disciplínou, ale téměř vždy to má opačný účinek. Proto duchovní varování: „Muži milujte ženy své, a nemějte se přísně k nim,“ a „otcové nepopouzejte k hněvivosti dítek svých, aby sobě nezoufaly.“ (Kol. 3:19, 21)
Rozhodování a odpovědnost jsou společné zásady. Protože k zlobě se rozhodujeme, nacházíme silné varování v prohlášení, že ti jedinci, „kteří zneužívají manželky nebo své potomstvo . . . [se] jednoho dne . . . budou zodpovídat před Bohem.“
Porozumění souvislostem mezi svobodou jednání a zlobou je prvním krokem k vymýcení zloby z našeho života. Můžeme se rozhodnout, že se už nerozzlobíme. A takto se můžeme rozhodnout dnes, teď hned. „Už nikdy se nerozzlobím.“ Uvažujte o tomto rozhodnutí.
Oddíl 121 v Knize nauk a smluv je jeden z nejlepších pramenů, ze kterého se můžeme správným zásadám vedení naučit. Patrně nejdůležitější je použití oddílu 121 v manželství a partnerství. Veďme své rodiny s domlouváním, shovívavostí, něhou, pokorou a nelíčenou láskou (Viz NaS 121:41-42).
Ať se naplní sen každého dítěte, že bude mít rodinu, která k němu bude dobrá. To je má modlitba a mé svědectví ve jménu Ježíše Krista, amen.
Previous
