Učedník, přítel Biskup Richard C. Edgley První rádce v předsedajícím biskupstvu Ve skutečnosti nejde o to, jak nás hodnotí druzí, ale jak nás hodnotí Spasitel. Když jsem před několika lety pracoval v obchodní sféře, přišli do mé kanceláře ředitel osobního oddělení, oddaný katolík, a jeho sekretářka Darlene. Hned jsem viděl, že Darlene nepřichází ze své svobodné vůle a že by raději byla někde jinde. Ředitel osobního oddělení mě pozdravil těmito slovy: „Vysvětli prosím Darlene, že mormoni jsou křesťané. Dohadoval jsem se s ní o to víc než půl hodiny a nemohu ji o tom přesvědčit. Musí to slyšet od tebe.“ Moje první obava byla, zda jsem neudělal v životě něco, co by bylo příčinou toho, že Darlene zpochybňovala mou víru ve Spasitele a mou oddanost vůči Němu. Brzy jsem ale poznal, že její pochybnosti nebyly namířené vůči mně osobně. Když jsem je vyzval, aby se posadili, zeptal jsem se Darlene, proč si myslí, že nejsme křesťané. Odpověděla, že jí to řekl její duchovní. Zeptal jsem se jí, zda zná oficiální název Církve. Neznala ho. Znala Církev pouze pod jménem mormoni. Vysvětlil jsem jí, že název je Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, a potom jsem se jí zeptal, zda jí toto jméno nepřipadá poněkud podivné pro Církev, která údajně není křesťanská. Potom jsem požádal svého přítele-katolíka, zda by na základě mnohahodinových diskusí v letadlech, hotelech, při večeřích a dalších soukromých příležitostech vysvětlil něco z toho, co poznal o nás a co má vztah ke Kristu, k Jeho učení a k naší víře. Vysvětlil to asi hodnověrněji, než bych to udělal já. Darlene namítla, že její duchovní jí řekl, že my nevěříme v Bibli, kterou jsme zaměnili za Knihu Mormon. Odpověděl jsem tím, že jsem jí citoval osmý článek víry: „Věříme, že Bible je slovo Boží, pokud je přeložena správně; také věříme, že Kniha Mormon je slovo Boží.“ Potom jsem vysvětlil, že Kniha Mormon je dalším Písmem, které doplňuje Bibli a které přináší další svědectví o Kristu. Vysvětluje a objasňuje mnoho nanejvýš posvátných a důležitých nauk Krista. Namítla: „Můj duchovní říká, že Kniha Mormon nemůže obsahovat učení Krista, protože po smrti apoštolů nemohla být další zjevení; tedy, mimo Bible nemohou být další Písma.“ Položil jsem jí otázku: „Nepřipadá vám podivné, že by Nebeský Otec v čase tak rychlých změn v tomto rozbouřeném a sužovaném světě, který má tolik komplikovaných problémů, přestal komunikovat se svými dětmi, které tak miluje, že kvůli nim obětoval svého Jednorozeného Syna?“ Diskuse pokračoval dalších 15 až 20 minut. Snažil jsem se během této doby vysvětlit náš doslovný výklad usmíření, vzkříšení a dalších důležitých nauk Spasitele. Nakonec jsem vydal tak silné svědectví, jak jsem jen mohl, o milujícím Otci a o ochotném Synovi. Na konci naší diskuse byla její reakce stejná: „Můj duchovní to řekl, a proto je to tak.“ Tím jsme skončili a já jsem byl jednak rozladěný, jednak poněkud rozrušený tím neporozuměním. Je zajímavé, jak nedostatek pochopení několika lidí může nevinně nebo záměrně svést mnohé na špatnou cestu. Soudit srdce a svědomí druhého je pravděpodobně nejlepší ponechat spravedlivému Soudci nás všech. Konečné rozhodnutí o tom, kdo je pravý učedník Krista, bude samozřejmě ponecháno Spasiteli, který řekl: „Já jsem dobrý pastýř, a známť své“ (Jan 10:14). Ctihodný Charles Taylor, můj přítel-duchovní, mi zavolal poté, co byl seznámen s několika základními naukami Církve, aby mi řekl o tom, jak jeho porozumění evangeliu bylo osvíceno. S určitým nadšením řekl: „Když věnuješ čas tomu, aby sis prostudoval učení a nauky mormonské Církve, je ti pak jasné, že mormoni jsou praví křesťané. Ve skutečnosti jsem nikdy nepotkal lidi, kteří by se podobali Kristu více, než mormoni, s kterými jsem se nedávno seznámil.“ Odvětil jsem, že se těším, až mi řekne o svých dalších pocitech a poznání poté, co bude mít možnost číst Knihu Mormon, a až bude moci dosvědčit její svědectví a učení o Spasiteli. Odpověděl: „Já už Knihu Mormon čtu a je to úžasné ji číst. Rozšiřuje mé chápání Krista a jeho působení. Když ji čtu, cítím silně ducha.“ Můj přítel věnoval čas tomu, aby získal vlastní poznání předtím, než si utvořil úsudek. Nesnažil se ovlivňovat druhé na základě chatrného poznání nebo mylných představ. To mi připadlo jako zodpovědné - hledat porozumění před vynesením soudu a určitě před úsilím přesvědčovat druhé, aby věřili mým mylným představám. Kéž bych mohl své přítelkyni Darlene znovu zdůraznit, že Ježíš Kristus je středem každé nauky, každého obřadu a každé zásady Církve - jak její pravý název ukazuje. Kniha Mormon svědčí o Ježíši Kristu, klade důraz na Jeho učení a objasňuje ho. Nefi, prorok Knihy Mormon, prohlásil světu: „I mluvíme o Kristu a utěšujeme se v Kristu, kážeme o Kristu, prorokujeme o Kristu a píšeme podle svých proroctví, aby naše dítky zvěděly, ke kterému pramenu se musí utíkati pro odpuštění hříchů svých.“ (2. Nefi 25:26.) Nefi dále uvedl: „Není dáno žádného jiného jména v podnebesí mimo jména Ježíše Krista, o němž jsem mluvil, kterým by lidé mohli býti spaseni.“ (2. Nefi 25:20.) Léta jsem přemítal o tomto zážitku s přítelkyní Darlene, protože mě trápilo, jak to skončilo. Avšak od té doby jsem došel k závěru, že hlediska založená na mylném chápání a falešném učení mě mají trápit pouze do té míry, do jaké jsem zodpovědný za to, že se tyto omyly pokusím objasnit. Ve skutečnosti nejde o to, jak nás hodnotí druzí, ale jak nás hodnotí Spasitel. A tak otázka stojí - jak On osobně vidí každého z nás? Tudíž my, členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, musíme zaměřit svou pozornost na svůj vlastní vztah k našemu Nebeskému Otci a ke Spasiteli Ježíši Kristu. Můj otec v posledních chvílích svého spravedlivého a příkladného života vyslovil těžko srozumitelným hlasem s veškerou silou, kterou mohl sebrat: „Pouze doufám, že Spasitel mě shledá hodna toho, aby mě nazval svým přítelem.“ Ó, být tak nazýván přítelem Spasitele! Toužím po tomtéž jako můj otec a říkám si - bude mě Kristus počítat za jednu ze svých ovcí? Usoudí, že se snažím být příkladem Jeho učení a žít podle Jeho božských zásad? Nazve mě svým učedníkem? Nazve mě svým přítelem? To je to, na čem skutečně záleží. Spasitel stanovil požadavek týkající se Jeho přátelství v 15. kapitole Janově, ve které uvádí: „Vy přátelé moji jste, učiníte-li to, což já přikazuji Vám.“ (V. 14.) Dále uvedl rozhodující test, když řekl: „Po ovocích jejich poznáte je.“ (Matouš 7:16; viz také verše 17-18, 20.) Tak budeme všichni souzeni - podle svého ovoce, dobrého, nebo špatného. Bude-li nás k tomu opravňovat naše ovoce, budeme při posledním soudu vyzváni, abychom si sedli po pravici Boží. Tam, věřím, budou Jeho přátelé. Jestliže se tedy my, kteří jsme slabí a kteří klopýtáme, usilovně snažíme žít život, který se podobá Kristovu, tak to, jak se ostatní rozhodnou nás charakterizovat, bude pramálo znamenat. Zodpovědnost za to, jací jsme křesťané, je naše. Ostatní nás mohou hodnotit, jak chtějí, ale pravý a spravedlivý Soudce nás bude soudit podle toho, jací jsme. My určujeme, jakými jsme učedníky, ne někdo jiný. Když jsme byli pokřtěni, vzali jsme na sebe dobrovolně jméno Krista. Vzít Jeho jméno na sebe znamená, že uzavíráme smlouvu následovat Jeho učení. Vždy, když přijímáme svátost, máme příležitost obnovit své smlouvy a prověřit svůj každodenní život. Všichni si můžeme položit základní otázky: Modlíme se každý den v soukromí i s rodinou? Čteme Písma? Míváme rodinné domácí večery a platíme desátek? Tento seznam může pokračovat. Ale skutečná otázka zní: Stává se z nás učedník? Stáváme se přítelem? Alma se ptal: „Narodili jste se duchovně z Boha? - Vštípili jste si jeho obraz do rysů svého obličeje? Zakusili jste tuto mocnou změnu ve svých srdcích?“ (Alma 5:14.) Tím nejdůležitějším je změna našeho srdce - změna, jejímž následkem je změna ve způsobu života. Almovy následující otázky přecházejí z obecné roviny ke konkrétním otázkám. Ptal se: „Kráčeli jste po cestách svých před Bohem bez hany?“ „Kdybyste nyní byli odvoláni k smrti, . . . [byli jste] s dostatek pokornými?“ „Odložili jste pýchu?“ (Alma 5:27-28.) Dnes bychom k těmto otázkám mohli doplnit: Milujeme své bratry jako sebe? Jsme naprosto čestní při jednáních v zaměstnání i při ostatních kontaktech s lidmi? Dáváme svou rodinu na první místo - před své osobní zájmy? Udělali jsme něco dobrého v dnešním světě? Dbáme na napomenutí a učení proroků? Ano, otázka zní - jsou naše viditelné skutky, kterými projevujeme svou oddanost, důkazem toho, že se náš život podobá Kristovu? Nestačí, abychom jen mluvili o Kristu, kázali o Kristu, nebo dokonce prorokovali o Kristu (viz 2. Nefi 25:26). Musíme žít Kristem, neboť podle našeho každodenního osobního života bude Spasitel určovat, zda jsme Jeho skutečnými učedníky, Jeho přítelem. Snad mohu doufat, že naše ovoce ukazuje těm v tomto světě, kteří jsou jako Darlene, že si zasloužíme být nazýváni křesťané. A pokud jde o nás, kteří jsme členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, snad mohu doufat, že naše skutky, činy, naše srdce a výraz naší tváře odráží učení Spasitele a projevuje naši vděčnost za Jeho velkou oběť za nás všechny. Těm, kteří nevědí, jak by Kristus mohl být začleněn do naší teologie a do našeho osobního života, svědčíme, že Kristus je Vykupitel světa. On je náš Pán, naše Světlo a náš Spasitel. On byl vysvěcen z výsosti, aby se ponížil pod všechny věci, aby trpěl víc než všichni ostatní! On je středem všeho, co učíme, a všeho, co děláme. Jsme Církev tvořená jednotlivými křesťany, kteří se snaží prokázat, že jsme učedníky Spasitele. To není záležitostí instituce, to je osobní záležitostí každého z nás. Svědčím, že On žil, že zemřel a že žije. Usmířil naše hříchy. Modlím se, aby každý žil a projevoval svou oddanost tak, abychom byli jasně rozpoznáni jak členem, tak nečlenem jako skuteční učedníci žijícího Krista. Ale co je ještě důležitější, modlím se, abychom byli takto rozpoznáni pravým a spravedlivým Soudcem nás všech, samotným Pánem Ježíšem Kristem. Jakou větší odměnu může kdokoliv z nás obdržet, než být uznán Jím jako skutečný a věrný služebník - učedník, přítel! Ve jménu Ježíše Krista, amen.