Rodiče mají posvátnou povinnost BONNIE D. PARKINOVÁ Generální presidentka Pomocného sdružení Rodinné zodpovědnosti Pokud bych si mohla přát jednu věc pro rodiče a vedoucí této Církve, pak by to bylo to, aby každý den ve svém životě pociťovali lásku Páně při své péči o děti Nebeského Otce. To, co se dotkne vašeho srdce, nemusí být to, co řeknu, ale to, co vám našeptá Duch. Následujte toto jemné nabádání. Pamatuji si přesně, kdy bylo proneseno prohlášení o rodině: bylo to 23. září 1995. Seděla jsem v Tabernaclu na generálním shromáždění Pomocného sdružení. Závěrečným řečníkem byl president Hinckley. Pak přečetl dokument „Rodina – Prohlášení světu“. Mezi shromážděnými zavládlo ticho, ale také nadšení; byla to odezva ve smyslu: „Ano – potřebujeme pomoc pro své rodiny!“ Pamatuji si, že jsem cítila, že toto prohlášení je skutečně pravdivé. Po tváři mi tekly slzy. Když jsem se podívala na sestry, které seděly poblíž, zdálo se, že mají podobné pocity. Toto prohlášení toho obsahovalo tolik, že jsem se nemohla dočkat, až dostanu vytištěný text a prostuduji si ho. Prohlášení potvrzuje vznešenost žen. A jen pomyslete, že bylo poprvé předneseno ženám Církve na generálním shromáždění Pomocného sdružení – vím, že president Hinckley si žen skutečně váží. My všichni, kteří jsme zde, jsme vedoucí Církve. Máme hodně práce. Musím však pamatovat na to – stejně jako na to pamatujete i vy – že naší prvořadou zodpovědností je naše rodina. Pamatujte, že rodina je jedním z mála požehnání, která si s sebou bereme do věčností!1 Newel K. Whitney byl biskupem v počátcích Církve v Kirtlandu. Stejně jako vy, biskupové v dnešní době, musel mít nejspíš hodně práce a konal mnoho dobrého. Pán ho však pokáral a přikázal mu, aby „[dal] rodinu svou do pořádku“. (NaS 93:50; kurzíva přidána.) Sestry a bratři, tato rada se týká nás všech. Mnozí z vás jsou rodiče nebo prarodiče nebo se jimi možná jednou stanete. Ať již jsme ženatí nebo vdané či nikoli, všichni jsme členy rodiny. Zamyslete se na chvilku nad svou rodinou. Co na ní máte rádi? To, co mám například ráda já, je radost z toho, že moji čtyři synové jsou rádi spolu. Jaké nauce týkající se rodiny prohlášení učí? Chtěla bych se zaměřit na jeden odstavec: „Otcové jsou božsky určeni, aby v lásce a spravedlnosti předsedali svým rodinám, a jsou zodpovědni za to, že se postarají o životní potřeby a ochranu svých rodin. Matky jsou zodpovědny především za výchovu svých dětí. V těchto posvátných zodpovědnostech jsou otcové a matky povinni pomáhat jeden druhému jako rovnocenní partneři.“2 Mám moc ráda slova „božsky určeni“. Rodičovství je součást božsky určeného plánu Nebeského Otce pro Jeho děti. Jako rodiče máme božskou zodpovědnost zaopatřovat svou rodinu, ochraňovat ji a pečovat o ni. Jak nám tyto pokyny – zaopatřovat, ochraňovat a pečovat – pomáhají vychovávat spravedlivé děti? Zaopatřovat V prohlášení se říká, že rodiče se mají postarat o „životní potřeby“. Co však jsou tyto potřeby? Ano, je to střecha nad hlavou a je to jídlo na stole. Ale díky plánu evangelia víme, že se jedná o něco více než jen o toto. Tyto potřeby zahrnují určité dovednosti – to, co buduje charakter. Podívejme se na několik z nich. Své děti zaopatřujeme tím, že je učíme, jak mají pracovat. Dovolte, abych vám vyprávěla o svém vnuku Jacobovi. Nechtěl chodit do školy. Jeho matka již vyzkoušela vše možné. Nakonec se s ním posadila a řekla: „Tatínek má za úkol chodit do práce a vydělávat peníze. Já mám za úkol být doma a starat se o tebe a o tvé bratry a sestru. A ty, Jacobe, máš za úkol chodit do školy.“ Když Jacob tuto zásadu pochopil, přijal ji a šel do školy. Své děti učíme pracovat také tím, že od nich očekáváme, že budou dělat domácí práce a když je to vhodné, pracovat i mimo domov. Tím, že své děti učíme hodnotě práce, pomáháme jim, aby se dokázaly starat o své životní potřeby během celého života. Začněte brzy! Můj manžel říká, že tím největším darem, který mu jeho otec dal, je nezávislost – protože ho naučil pracovat. Hospodaření s financemi nám také pomáhá, abychom byli dobrými zaopatřovateli. Rodiče, plánujte si společně, že budete žít podle určitého rozpočtu. Učte své děti rozdílu mezi touhami a potřebami. Neklaďte na svého manžela nebo manželku nepřiměřené finanční nároky. Když nám president Hinckley radil, abychom se zbavili dluhu, jeden můj známý – otec – se sešel se svými dětmi, které již měly vlastní rodinu, a zeptal se jich na jejich finanční situaci. K svému překva- pení zjistil, že dvě jeho děti byly značně zadluženy. Zeptal se jich tedy, zda jim může pomoci vytvořit nějaký plán. Vzdělání a školení umožňuje rodičům, aby dokázali zaopatřit svou rodinu. Povzbuzujte své děti, aby získaly veškeré možné vzdělání. V některých zemích mladí lidé nemohou získat nárok na půjčky ze Stálého vzdělávacího fondu, protože nemají ukončené základní vzdělání. V dnešním světě je nesmírně důležité, aby se rodiče nadále vzdělávali. Ochraňovat Druhým pokynem, o kterém bych chtěla mluvit, je ochraňovat. Ochraňovat před čím? Před újmou – fyzickou i duchovní. Své děti ochraňujeme tehdy, když je učíme, že mají božskou hodnotu, když chodíme jako rodina na shromáždění, když máme rodinný domácí večer, když máme rodinnou modlitbu, když společně studujeme písma. Jsou to všechno docela jednoduché věci, ale svědčím vám o tom, že poskytují mocnou ochranu. V prohlášení se učí, že rodiče mají posvátnou povinnost ochraňovat své děti. Zneužívání a týrání může být citové, například slovní ponižování manžela či manželky nebo dítěte, jednání s nimi, jako kdyby byli neschopní, neprojevování lásky a náklonnosti. Pokud otcové bijí nebo napadají svou manželku nebo děti, pak svou rodinu nechrání. Jedna sestra ze západní Afriky řekla, že předtím, než vstoupili do Církve, její otec bil matku i děti. „Teď se k nám chová s úctou a s něhou, protože si uvědomuje, že jsme děti Boží,“ řekla. Rodiče ochraňují své děti tím, že vědí, jaké si vybírají přátele. Jedna dospívající dívka se zlobila na svého otce, když se jí ptal, co dělá večer. Otec jí však vysvětlil, že v prohlášení se praví, že má být ochráncem své rodiny a že má svou dceru rád, a proto si chce být jist tím, že jí nic špatného nehrozí. Své děti musíme chránit i před vlivy sdělovacích prostředků. Mějte přehled o tom, na co se vaše děti dívají v televizi, na co chodí do kina a na co se dívají u svých přátel. Pokud máte doma počítač, zajistěte, aby to byl nástroj pro to, co je „ctnostné, milé nebo dobropověstné nebo chvályhodné“. (Články víry 1:13.) Když následujeme žijícího proroka, jsme ochraňováni. Byla vaše rodina ochraňována, když jste následovali radu presidenta Hinckleyho přečíst Knihu Mormonovu? Nedávno jsem dostala dopis od jedné sestry z Anglie. Napsala: „Moje rodina vloni zápasila s problémy, protože manžel se rozhodl, že již nebude chodit na shromáždění. Byl aktivní celý život a sloužil v různých biskupstvech. Volala jsem v srdci k Pánu ohledně toho, co mám dělat, abych necítila zlost a hořkost. Mám domácí rodinný večer a modlitbu jen sama s dětmi. Když jsem byla v chrámu, pocítila jsem nabádání, že vzhledem k výzvě přečíst Knihu Mormonovu nemám číst písma jen sama s dětmi, ale mám vzít děti a písma k manželovi, ať je doma kdekoli. A tak se za ním každý večer v 9 hodin vydáváme. Čte s námi – nejprve nečetl, ale nyní již ano. Chodí na shromáždění, účastní se s námi rodinného domácího večera a vede diskuse na témata z evangelia. Mé děti se staly nohama Páně a přinesly slova vykupující lásky mému manželovi. Je to pro mou rodinu velikým požehnáním.“ Pečovat Třetím a posledním pokynem je pečovat. Jak taková péče vypadá? Jak ji lze pociťovat? Jak zní? Péče vypadá, lze ji pociťovat a zní jako tento verš z písma: „Přesvědčováním, shovívavostí, jemností a mírností a láskou nepředstíranou; laskavostí.“ (NaS 121:41–42.) Dovolte mi podělit se o několik příkladů. Myslím, že péče vypadá jako ukázňování s láskou. Jedna mladá matka přerušuje svého synka, když neposlouchá, takto: Obklopí dlaněmi jeho obličej, podívá se mu do očí a řekne: „Poslouchej, co ti říkám!“ Musíme své děti učit, aby činily moudrá rozhodnutí, ale nemůžeme odstranit následky jejich činů. Pamatujte na to, že svoboda jednání je základem plánu našeho Nebeského Otce. Jak lze péči pociťovat? Výuka a budování vztahů v rodině většinou probíhají během oněch krátkých, neplánovaných momentů každodenního všedního života. Večeře u stolu je místem, kde se můžeme vzájemně setkávat, povídat si o svých každodenních činnostech, vzájemně si naslouchat a povzbuzovat se, a také se společně smát. Vím, že smích ulehčuje naše břímě. Milé matky a otcové, stanovte si pravidelný čas na jídlo s těmi, které máte rádi. Skončila vaše role rodičů ve chvíli, kdy všechny vaše děti vyrostly a zařídily si vlastní život? Ne, tato vaše role neskončí nikdy. Vždyť jsme zapojeni do velkého díla vytváření věčných rodin! Když jsme s manželem sloužili na misii v Anglii, jeden náš syn se svou rodinou za námi přijel na návštěvu. Vzpomínám si, jak řekl: „Přijeli jsme, protože potřebujeme vaši péči.“ Když jste jednou rodičem, jste jím navždy. Není to úžasné? Když jsem v prosinci dočetla Knihu Mormonovu, překvapilo mne, když jsem si uvědomila, že i Mormon radil svému dospělému synovi Moronimu: „Synu můj, buď věrný v Kristu... kéž tě Kristus pozvedne... a jeho milosrdenství a shovívavost a naděje na jeho slávu a věčný život spočívá v tvé mysli na věky.“ (Moroni 9:25.) Jak péče zní? Občas je těžké dostat z dospívajícího něco víc než jen jednoslovné odpovědi. Zjistila jsem, že otázka, která může nesmírně pomoci toto změnit, zní takto: „Jaký je teď tvůj největší problém nebo s čím právě teď zápasíš?“ Tato otázka umožní mladým lidem, aby se otevřeli a vypovídali se. A když tak učiní, prostě jen naslouchejte! Nesuďte je ani jim neraďte ani nic jiného. Pouze naslouchejte. Budete překvapeni, jaké vztahy a pouta se vytvoří. Biskupové a rádci, tatáž otázka může být mocným nástrojem, když máte pohovor s mládeží ve svém sboru. Péče zní jako rodinná modlitba. Jedna z mých nejživějších vzpomínek na otce se týká toho, jak jsem klečela se svými bratry a sestrou u postele mých rodičů v jejich malém pokoji a slyšela svého otec, jak prosí Nebeského Otce, aby požehnal naši maminku, která byla v nemocnici. Když jsem slyšela svého otce, jak vyléval své srdce, pomohlo mi to poznat, že existuje Bůh v nebi, který nám naslouchá. Modlete se za své děti, aby se jim dařilo ve škole a aby byly ochraňovány během dne. Když naše děti slyší, jak se za ně modlíme, poznají naši lásku i to, co od nich očekáváme. Posilování rodin Jak jako vedoucí posilujete a podporujete rodiny těch, kterým sloužíte? Můžete použít tytéž pokyny – zaopatřovat, ochraňovat a pečovat – abyste posilovali rodiny ve svém sboru. Vedoucí podporují rodiče tím, že je respektují, nikoli tím, že zaujímají jejich místo v životě dítěte. Můžete být poradcem, můžete sdílet stejné zájmy, ale podřiďte se tomu, jak to chtějí mít rodiče. Jedna matka řekla: „Měla jsem často pocit, že můj manžel a já jsme byli těmi posledními, komu naši dospívající synové chtěli naslouchat. Občas moji synové podléhali tlaku vrstevníků a nevěnovali pozornost hlasu rodičů. Jsem vděčná za moudré vedoucí Církve, kteří radili našim synům. Nikdy se nesnažili převzít naši rodičovskou roli. Naslouchali jim, ale podporovali naše vedení a znovu je nasměrovali k nám.“ My všichni máme určité rodinné potřeby. Chci říci pár slov od srdce o matkách, které jsou v roli rodiče osamoceny. Dovolte, abych se s vámi podělila o příběh matky pěti dětí, jejíž manžel byl nasazen do zámoří. Vypráví: „Když manžel na začátku února odjel, měli jsme spolehlivá auta. Do listopadu se však porouchala a nebyli jsme schopni je opravit. V téže době mi můj sedmnáctiletý syn řekl, že se nechystá sloužit na misii, protože si není jistý, zda je evangelium pravdivé. Pokud jsem někdy ve svém životě potřebovala požehnání kněžství, bylo to právě tehdy. Nepamatuji si všechny podrobnosti nebo kdy a kde jsem požehnání dostala, ale rozhodně si pamatuji, že jsem od starostlivých nositelů kněžství v té době dostala více než jedno požehnání. Vždy jsem věděla, že se mohu zastavit u svých domácím učitelů a že mně pomohou. Žádný z nich mi sice nedokázal spravit auto, ale mohli mi dát tolik potřebné kněžské požehnání a našli někoho, kdo auto spravit dokázal.“ Oddaní domácí učitelé pro tuto rodinu hodně znamenali, a mohou znamenat hodně pro všechny rodiny, kde je jen jeden rodič, když je domácí učitelé poznají, když získají jejich důvěru a když jim budou poskytovat kněžská požehnání. Biskupové, vedoucí skupin vysokých kněží a presidenti kvor starších – tyto matky potřebují požehnání kněžství ve své rodině, stejně jako je potřebují i naše úžasné osamocené sestry. President Hinkley varoval před deseti lety, kdy bylo prohlášení vydáno, před „pozvolna narůstající špínou světa“. Toto prorocké prohlášení znovu potvrzuje Pánova „měřítka, nauky a postupy týkající se rodiny“.3 V kontrastu s tím se svět snaží diktovat, jaká je role žen a mateřství. Ženy jsou dnes nabádány, že musejí mít dobrou kariéru, že musejí patřit do různých organizací, a pokud na to mají prostředky, mají mít děti. Respektovaná role matky čím dál tím víc vychází z módy. Dovolte, abych to uvedla na pravou míru – nesmíme dovolit světu, aby ohrozil to, o čem víme, že nám bylo dáno božským určením. Sestry, dovolte, abych několik minut promlouvala přímo k vám. Jsme členkami Pomocného sdružení Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů a je naším požehnáním a naší zodpovědností pečovat o rodinnou jednotku a podporovat ji. Každý člověk patří do nějaké rodiny a každou rodinu je třeba posilovat a ochraňovat. Ty, kdo mi nejvíce pomohly, abych se stala ženou v domácnosti, byly v prvé řadě má matka a babička, a pak sestry z Pomocného sdružení v různých sborech, kde jsme bydleli. Naučila jsem se různým dovednostem; viděla jsem příklady radosti, která vyplývá z vytváření domova, ve kterém druzí chtějí být. S účinností od ledna 2006 začaly platit nové pokyny týkající se schůzek, činností a akcí pro obohacování domova, rodiny a jednotlivce. Tyto pokyny jsou flexibilnější, aby se do Pomocného sdružení mohly zapojit všechny sestry. Vedoucí Pomocného sdružení, zajistěte prosím, aby schůzky, činnosti a akce, které plánujete, posilovaly rodiny všech vašich sester. Navštěvující učení je dalším prostředkem pro podporování rodiny. Doufám, že všechny máte možnost být navštěvujícími učitelkami. Navštěvující učitelky nejen posilují danou sestru duchovně, ale mají také jedinečnou příležitost pečovat o ni a zjišťovat, co potřebuje. Vedoucí Pomocného sdružení, zaujměte proaktivní přístup na vašich schůzkách výboru pro blaho a sociální péči a referujte o duchovních i časných potřebách, které vaše navštěvující učitelky zjistily. Čistá láska Kristova Těm, které jste vdané, říkám: vzpomeňte si na to, jaké to bylo dříve. Kvůli čemu jste se zamilovaly do svého manžela? Díky těmto vzpomínkám můžete získat odpouštějící srdce. Vyjadřujte si navzájem lásku. Manželka může změnit život svého manžela, když posiluje jeho sebedůvěru. Manžel může rozjasnit i ten nejčernější den třemi prostými slůvky: „Mám tě rád.“ Jedním z největších darů, které mohou rodiče dát svým dětem, je dát jim najevo, že se mají vzájemně rádi. Naší úlohou, jakožto rodičů, při vychovávání spravedlivých dětí, je zaopatřovat, ochraňovat a pečovat, a toto činíme jako rovnocenní partneři. Jako vedoucí děláme totéž. Být vedoucím je náročné. Být rodičem je náročné. Někdy ztrácíme odvahu, ale jdeme dál. Myslím, že díky své rodině a díky službě v Církvi se toho učíme hodně o čisté lásce Kristově. Je třeba, abychom jako rodiče a jako vedoucí dávali svým dětem lásku, kterou nám nabízí Nebeský Otec. V Moronim 8:17 čteme: „Jsem pln pravé lásky, což je láska věčná.“ Přidejte k tomu tato Pánova slova: „Odějte se poutem pravé lásky jako pláštěm, což je pouto dokonalosti a pokoje.“ (NaS 88:125.) Vyzývám vás, abyste si při veškerém svém jednání s druhými oblékali plášť pravé lásky, abyste zahalovali svou rodinu čistou láskou Kristovou. Kéž Pán požehná vám, rodinám a vedoucím, abyste objali ty, které máte rádi, pláštěm pravé lásky, abychom se my všichni mohli vrátit do přítomnosti našeho Otce v nebi a žít s Ním společně na věky. Ve jménu Ježíše Krista, amen. Odkazy 1. Viz Gordon B. Hinckley, „Radost z výsady sloužit“, Celosvětové školení vedoucích, 21. června 2003, 15. 2. „Rodina – Prohlášení světu“, Liahona, říjen 2004, 49. 3. „Stand Strong against the Wiles of the World“, Ensign, Nov. 1995, 100.